Přijímací zkoušky na střední školu – příležitost pro zvýšení psychické odolnosti, lekce v regulaci stresu

Obsah článku

• Přijímací zkoušky – co vše se do nich promítá?
• Přání a představy dítěte
• Přání a představy rodičů
• Přijímací zkoušky a stres
• Jak se vyvarovat nepřiměřeného stresu
• Závěr

Přijímací zkoušky – co vše se do nich promítá?

Přijímací zkoušky přicházejí v okamžiku, kdy jsme k nim dorostli, jsou milníkem, který je v danou chvíli „na řadě“. To mi přijde moc důležité – přijímací zkoušky nejsou situace, která se objeví najednou, nečekaně a v nesouladu s tím, co zvládneme – ale jsou přirozeným  schodem, na který je čas vylézt.  Můžeme diskutovat, jestli jsou nároky přijímacích zkoušek přiměřené, zda jsou testy odpovídající tomu, co by dané dítě v daném věku mělo umět a škola ho naučila. Ne vše je v takovém souladu, jak by mohlo být. Nicméně i tak je moment přijímacích zkoušek postupným krokem k dospělosti. Je to okamžik, kdy se z chození do školy, která je povinná, dítě posunuje do bodu, kdy si vybírá a rozhoduje se, jaký cíl si nastaví, jak náročný úkol si zvolí, jak velké budou jeho ambice. Na jeho volbu mají vliv i rodiče, výsledky ve škole, talenty a schopnosti a celá zkušenost, kterou dosud mělo a má se školní docházkou.

Přání a představy dítěte

Výběr střední školy je u mnohých dětí první velké rozhodnutí, které musí udělat a které se týká jejich budoucnosti. Ovlivní, jak budou vypadat následující čtyři roky. Dítě musí vzít v potaz velké množství faktorů – v ideálním případě reálné vyhodnocení svých schopností, zájmů a osobnostních předpokladů. Zde jsou pomocné otázky:

Co se zde určitě zúročí, je míra odpovědnosti, kterou je dítě zvyklé nést – podle toho zvládne hledat a najít řešení, které bude jemu na míru i ve smršti často protichůdných názorů okolí. Ve chvíli, kdy nám na něčem hodně záleží, se také aktivuje automaticky obava z neúspěchu. A zde se mohou odvíjet různé scénáře podle povahy dítěte. Některé děti se tím příliš nezatěžují a berou to jako loterii – buď to vyjde, nebo ne a nemá cenu se tím trápit. Takových je ale menšina. Větší procento dětí začne rozvíjet více či méně katastrofické scénáře: Co bude, když to nedopadne dobře a na školu se nedostanu?

Přání a představy rodičů

Ve chvíli, kdy si dítě vybírá střední školu, je mu čtrnáct nebo patnáct let. Není tedy plnoleté a přihlášku mu podepisují rodiče. Rodiče také mají mnohem více životních zkušeností, dítě znají ze své rodičovské perspektivy. A kromě toho mají také své sny, plány a představy, jaký život by si pro své dítě představovali. Pro své děti chceme to nejlepší, přejeme si, aby se vyvarovaly chyb, které jsme my sami v minulosti udělali. A tak při výběru střední školy mnohdy doma probíhají více či méně bouřlivé debaty. Pokud se představy rodičů a dětí shodují, nebývá problém a rodič může být vnímán jako užitečný rádce, co přispěje svou zkušeností.

Obrázek

Jinde jsou představy dětí a rodičů hodně v rozporu a tam se pak může rozhořet docela tuhý boj o to, kam přihlášku podat. Pokud se přistoupí k návrhu rodičů, může dítě volbu školy vnímat nad svoje síly, obává se, že nedostojí očekávání. Častá bývá i možnost, kdy dítě nechá výběr na rodiči, protože svá přání a ambice nemá nebo se v nich nevyzná.

Ze své poradenské praxe mám zkušenost, že mnoho rodičů je plných obav o budoucnost svých dětí – a mají mnohokrát jasnou představu, jak jim zajistit dobrou budoucnost. Například: vystuduješ veřejnoprávní obor, abys měla jistou práci a výdělek ve státní správě. Nebo: potřebuješ maturitu – lidé s maturitou se vždycky mají líp než ti bez ní. A pokud dítě touží spíš po tom být kosmetička nebo truhlář, dostává se do velkého tlaku a mnohokrát rezignuje na své přání a plní přání rodičů.

Svůj pohled na dítě a jeho schopnosti má i škola – kariérový poradce může také pomoci s výběrem a dostat do výběru třeba i variantu, která by dítě či rodiče nenapadla. Může v dítěti vidět i jiný potenciál, než vidí rodiče. A také usadit některé představy do reality – škola je dennodenně svědkem toho, jaké studijní úsilí dítě vyvíjí.

Přijímací zkoušky a stres

Dítě musí přípravě na přijímací zkoušky věnovat úsilí. Prověřuje to jeho vytrvalost a studijní úsilí a to může být jedním z indikátorů, na jakou školu mířit. Děti, které čas a úsilí přípravě věnují,  už mají nebo získávají studijní návyky, které pak při studiu na střední škole dál zúročí. Anebo zjistí, že nejsou studijní typ a že pro ně bude vhodnější obor, který je méně akademicky náročný.

Jak funguje stres? Stresová reakce je životně důležitý mechanismus zajišťující přežití a máme ho již od pradávna. Pokud se objeví náročná situace, tělo zareaguje vyplavením příslušných látek a hormonů, které aktivizují organismus a ten je připraven na zvládnutí náročné situace. Naše svaly i mysl jsou připraveny ji řešit. Situace přijímacích zkoušek náročná je, je tedy v pořádku, že se aktivizujeme. Problém je, když je aktivizace příliš velká, a to nás pak paralyzuje a ochromí. Neokortex, kde jsou uložené všechny pracně nabyté znalosti, je upozaděn ve prospěch mozkového kmene, kde je reakce na ohrožení. Co je tedy v principu potřeba? Zajistit si přiměřenou úroveň aktivace a nedostat se do stavu ohrožení. Jak to zařídit?

Jak se vyvarovat nepřiměřeného stresu

1. Realistické vyhodnocení svých představ, schopností a potenciálu – s využitím pohledu širokého okolí (škola, rodiče, kamarádi). Vidí mě v souladu s mým pohledem? Vidí můj plán realisticky? Nepodceňuji se, nebo naopak nepřeceňuji? Reálný pohled na sebe a své plány je důležitý – pokud si dám přiměřený cíl, bude mě jeho dosažení aktivizovat a ne paralyzovat.

2. Odhad náročnosti budoucího studia a šance na přijetí – Mám se hlásit na střední školu, kde je velký počet zájemců, když jsem dosud nebyl premiantem třídy? Jak moc se věnuji přípravě na přijímačky – zvládám se k učení přimět nebo to odkládám a dávám přednost jiným věcem? S blížícím se termínem přijímaček se budu dostávat do příliš velkého stresu a pak můj výkon u nich nebude kvalitní. Šance dostat se i na školu, kde není přetlak, se sníží. Na druhou stranu, pokud budu příliš skromný a nezvolím si reálný cíl, může mě pak mrzet, že jsem to nezkusil.

3. Debata s rodiči nad jejich představou – Sdělil jsem rodičům tu svoji? Jsme v souladu? Je třeba zaopatřit, aby rodič i dítě byli s vybranou variantou „v míru“. Pokud obě strany nebudou, bude se s blížícími se zkouškami stres zvětšovat a dítě se dostane do paralýzy. To bude mít neblahý vliv na výsledky testů.

4. Plán přípravy – Vyplatí se spočítat si, kolik času na přípravu reálně mám – kolik hodin týdně se učení můžu věnovat? Poté si rozvrhnout učivo – abych věděl, že to, co odložím, už nestihnu. Čas není nekonečný a každé odložení „na někdy“ něco stojí.  Tenhle plán dává i jistotu, že mám situaci pod kontrolou.

Obrázek

5. Práce s katastrofickými scénáři – Naše mysl a představivost jsou skvělými nástroji – dokážeme si díky nim představit spoustu krásných věcí, dospět k objevům a vynálezům, které posunují lidstvo. Ale tato naše schopnost má i stinnou stránku – dokážeme si také představit vše v černých barvách a vcítit se do toho, jak špatně můžou naše plány dopadnout a pak se tou představou emocionálně zdrtit, vzít si naději, vůli a snahu jít krok po kroku za svými cíli. Podle našeho osobnostního nastavení máme menší či větší tendenci katastrofické scénáře tvořit. A to nejen děti, které dělají přijímačky, ale i rodiče – snadno jsou v mysli u toho, že jakmile se dítě nedostane na střední školu, jeho život bude nepodařený, bude z něj bezdomovec či jinak špatně skončí. Naše mysl k těmto špatným koncům pak zabloudí automaticky a je těžké tento katastrofický scénář nemít. Co ale pomáhá? Vzít všechny ty katastrofické obavy vážně a přemýšlet, jak vyřeším, pokud by to nastalo. Co když mě na žádnou školu, kam jsem si dal přihlášku, nepřijmou? Je druhé kolo přijímacích zkoušek. Skončím sice jinde, než jsem chtěl, ale někde začnu a pak můžu školu změnit. Kdyby mě nevzali vůbec nikam a skončím na úřadu práce, co bude? Najdu si práci a budu se připravovat a další rok to zkusím znovu. Potřebujeme se dostat do bodu, kdy zjistíme, že to není katastrofa a konec světa, jen prostě bude „plán B“ – jiná varianta a tu si potřebuji vytvořit a udělat si o ní konkrétní představu. Pak tam není nekonkrétní děsivý konec, ale konkrétní zvladatelná situace.
Stane se, že to nebude podle našich představ, a to je náročné na zvládnutí. Často nás totiž nedrtí realita, ale to, že věci nejsou podle našich představ. Máme větší problém se s tím vyrovnat, než se v realitě zařídit a situaci zvládnout. Pamatujete, když vašim dětem byly dva roky a ve stánku neměli příchuť zmrzliny, kterou chtěly? Když v cukrárně vyprodali jejich oblíbený zákusek? Když ráno nebyly vyprané ty růžové legíny? Prostě katastrofa. Ale ne v realitě – zmrzlina byla a co si obléknout také, jen to bylo jinak, než si děti představovaly.  A schopnost vyrovnat se s tím, že věci jsou jinak, než jsme si přáli, máme, i když už nám nejsou dávno dva roky. V takové situaci jde o přežití jen v naší hlavě, nic reálně ohrožené není. Život bude dál pokračovat, jen jinak, než jsme si představovali.

6. Trénink – V dnešní době je v nabídce spousta možností, jak situaci přijímaček natrénovat. Organizují se přijímačky nanečisto, můžeme si zkoušet testy online, jít se podívat do školy, kam na přijímačky půjdeme. Tohle vše umožňuje zredukovat množství neznámého. A neznámo je často velký stresor a strašák. A když ho proměníme ve „známo“ – je zase o kus stresu méně.

Závěr 

Jak tedy přijímačky co nejlépe zvládnout a navodit si zmiňovanou přiměřenou míru aktivizace? Není na to žádné zázračné řešení, ale lze toho dosáhnout spojením mnoha kroků a možností.

• Neodkládejte hovory s rodiči, kde si vyříkáte očekávání.
• Neváhejte jít se na školy podívat.
• Připravujte se a simulujte si situace přijímaček, vystavujte se opakovanému selhávání v testech a zjištěním toho, co vše vám ještě nejde.
• Řekněte si druhým, co vás znají, o názor – co si myslí o vašem výběru školy – vidí to jako realistické a odpovídající vašim zájmům a schopnostem?

Nejhorší, co můžete udělat, je zalézt do pokoje a v hlavě si promítat katastrofické scénáře a dokola se znejišťovat a vše si jen představovat. Běžte si své představy ověřit. Na každou katastrofu vymyslete plán. Spočítejte si čas, který máte a rozvrhněte si učení. Klidu může každý dosáhnout tím, že ve chvíli, kdy bude sedět u přijímaček, bude vědět, že předem udělal vše, co mohl. Díky tomu bude přiměřeně aktivizován a připraven vydat ze sebe vše, co může. A na něco to stačit bude. Na něco ne, ale vy máte přece plán i na tuhle variantu! Takže jste dokonale připraveni a můžete začít psát!

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku