Po roce musí pryč. Sen o bytě je pro matky v potížích čím dál vzdálenější
Marta se svým synem musela utéct od agresivního partnera. Od prosince 2021 se jí nedaří najít stabilní nový domov. Osm měsíců strávila v azylovém domě s utajovanou adresou, poté přes léto žila ve stanu na zahradě svého bratra a nějaký čas strávila v azylovém domě pro ženy charitativní organizace Naděje. „Když mi volali odsud, tak jsem málem omdlela. Je to tady nejhezčí a máme se synem soukromí,“ říká Marta o svém přesunu do dalšího azylového domu v Praze, kde může žít i se synem. A co dál? „Mám dva tipy,“ říká Marta a vyjmenovává další azylové domy, kam si dala přihlášky. V azylových domech totiž mohou klienti strávit zpravidla jen rok. Čekací doba přitom bývá dlouhé měsíce. Jedna z prvních věcí, kterou proto klienti azylových domů po nastěhování dělají, je, že podávají žádosti do dalšího. Sehnat stabilní bydlení je podle Marty zoufale složité. „Nemám kde. Problém je v Praze hlavně cena. Mám 9,5 tisíce invalidní důchod a mám platit 14 tisíc korun. Dobře, do toho se nějak dostanu, přivydělávám si, ale co pak budu jíst? Je to pro mě nemyslitelné,“ vysvětluje.
Celý článek najdete zde: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-matky-s-detmi-kocuji-po-azylovych-domech-najit-byt-je-cim-dal-tezsi-239015
