Nová analýza přináší první ucelená data o přechodné pěstounské péči v ČR

Obsah článku

• Přechodná pěstounská péče funguje
• Některé děti se vlastní rodiny nedočkají
• Výzkum bude pokračovat i v následujících letech

Datový soubor umožňující nahlédnout do toho, jak vypadá pěstounská péče na přechodnou dobu v České republice, vznikal vlastně čtrnáct let. Se sběrem dat pomocí anonymizovaných dotazníků totiž začala Alžběta Skleničková z doprovázející organizace Dobrá rodina už v roce 2009. V roce 2014 se připojilo Profesní sdružení přechodných pěstounů a postupně se podařilo sebrat data o přibližně tisícovce dětí, které prošly tímto typem péče. Jejich zpracování se chopila Nadace Sirius a výsledkem je první skutečně podrobná analýza přechodné pěstounské péče u nás.

Přechodná pěstounská péče funguje

Z aktuálních dat vyplývá, že do přechodné pěstounské péče jsou v drtivé většině umisťovány velmi malé děti. Ze sledovaného vzorku bylo 76 % dětí mladších jednoho roku. Jen v osmi procentech případů šlo o děti starší šesti let.

„Tyto údaje potvrzují, že přechodná pěstounská péče je využívána především pro péči o nejmenší děti. Zkušenosti pěstounů ale ukazují, že zatímco v prvních letech po jejím zavedení se setkávali téměř výhradně s nejmenšími dětmi, v současné době dochází k posunu a výjimkou nejsou ani děti starší.“ upřesňuje Alžběta Skleničková, metodička přechodné pěstounské péče v doprovázející organizaci Dobrá rodina.

Děti jsou v „přechodce“ převážně do 12 měsíců, než je pro ně nalezeno trvalé řešení, což je v souladu s tím, jak byla tato péče koncipována. Přechodní pěstouni jsou schopni plně se postarat i o dítě, které potřebuje zdravotní péči. Potvrdilo se tak, že „přechodka“ dovede plně nahradit stávající kojenecké ústavy. A efektivní je také v umisťování dětí do některé z forem rodinné péče: „Většina dětí (94 %) byla z PPPD svěřena do nějaké formy rodinné péče. Jak ukázala analýza, do původní rodiny se ze sledovaného vzorku dětí vrátilo z přechodné pěstounské péče jen 16 procent z nich, tedy ani ne pětina. Do osvojení odcházejí děti, o které rodiče nejeví zájem (39 %). Pokud o dítě projevuje zájem někdo z jeho širší rodiny, směřuje do péče příbuzných (necelých 12 %). Do dlouhodobé pěstounské péče jsou svěřeny děti, o něž sice rodiče zájem projevují, ale nedokážou si pro péči upravit podmínky (27 %).“ doplňuje Alžběta Skleničková.

Obrázek

Některé děti se vlastní rodiny přesto nedočkají

Do osvojení se ale dostávají pouze děti mladší dvou let. Šance, že by se do osvojení dostaly starší děti, je téměř nulová. Je proto třeba jednat rychle. Čím déle se totiž otálí, tím klesá pravděpodobnost, že se pro dítě najde osvojitelská rodina. „Právě proto je důležité, aby se neprotahovala opatrovnická soudní řízení, která dnes děti drží v právním vakuu běžně několik měsíců, ale i let,“ upozorňuje Radka Švecová, předsedkyně Profesního sdružení přechodných pěstounů. „Dobu čekání na urovnání poměrů v původní rodině nelze jednoznačně stanovit, ale pokud je vyhodnoceno, že je naděje mizivá, není v zájmu dítěte déle čekat a je třeba hledat rodinu náhradní,“ dodává.

Starší děti končí často v ústavní péči nebo se vrací do původní rodiny, šance na nalezení náhradní rodiny je u nich malá. V mnoha případech není bohužel důvodem návratu zlepšení poměrů v rodině, ale to, že dítě prostě není kam umístit. „Pro starší děti nejsou v evidenci náhradní rodinné péče vhodné rodiny, a tak jejich řešení není tak úspěšné jako u malých a mladších,“ shrnuje Radka Švecová.

Výzkum bude pokračovat i v následujících letech

Podrobné záznamy o tisícovce dětí, které "přechodkou" prošli, jsou v tuzemském kontextu jedinečné. „Statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí uvádějí, že v letech 2011 až 2021 pečovali přechodní pěstouni o celkem 3756 dětí. V datovém souboru jsou tedy zachyceny údaje o více než čtvrtině z nich. To je základ pro tvorbu kvalitních hypotéz o tom, jaké děti jsou do přechodné pěstounské péče umisťovány a kam nejčastěji míří po jejím skončení,“ upřesňuje Dana Lipová z Nadace Sirius. Zjištění, která z analýzy vyplývají, pomohou tento typ péče o ohrožené děti dále optimalizovat a mají potenciál posunout těžiště z ústavní péče k té pěstounské. I proto se Dana Lipová s Alžbětou Skleničkovou a Radkou Švecovou shodují, že ve výzkumu budou pokračovat i v následujících letech.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku