Kde a kdo poskytuje paliativní péči?

Autor/ka: MUDr. Hana Lažová
Datum publikace: 30. 06. 2014, Aktualizováno: 15. 03. 2023

Rodina s dítětem v terminální fázi onemocnění by měla mít možnost rozhodnout se na základě svých přání, přesvědčení a potřeb pro některou z níže uvedených alternativ paliativní péče. V České republice však dostupnost specializované paliativní péče bohužel není zatím dořešená.

Standardy pro pediatrickou paliativní péči v Evropě doporučují tři úrovně poskytované péče:

  • Úroveň 1 – paliativní přístup – měl by být součástí rutinní péče praktických lékařů pro děti a dorost, personálu nemocnic a zařízení domácí péče, tedy prostředí, která nejsou na paliativní péči primárně specializována.
  • Úroveň 2 – obecná paliativní péče – péče střední úrovně, poskytují ji zdravotníci se zkušenostmi s paliativní problematikou, kteří se s pacienty s život limitujícími onemocněními setkávají, ačkoliv jejich hlavním profesním zaměřením paliativní péče není.
  • Úroveň 3 – specializovaná paliativní péče – tuto poskytuje tým odborníků, kteří jsou v oblasti paliativní péče vzděláni. Má několik forem:
    • Mobilní hospic = domácí paliativní péče – poskytuje specializovanou paliativní péči v domácím prostředí formou návštěv lékaře, sester, sociálního pracovníka, ošetřovatelů, dobrovolníků a dalších členů hospicového týmu (například duchovní, nemocniční klaun, ...). Zajišťuje dostupnost péče 24 hodin denně sedm dní v týdnu. V České republice je zatím pouze formou neziskových organizací, protože není hrazena zdravotními pojišťovnami.
    • Lůžkový hospic – obvykle samostatně stojící lůžkové zařízení, které poskytuje specializovanou paliativní péči dětem v terminální a preterminální fázi onemocnění. Snahou lůžkového hospice je vytvořit co nejpřirozenější prostředí otevřené pro pečující osoby a blízké dítěte. Někdy také zajišťuje tzv. respitní (odlehčující) služby, které umožňují pečujícím osobám nezbytný odpočinek. V České republice funguje několik lůžkových hospiců pro dospělé, pro děti však dosud ne, některé lůžkové hospice jsou však po domluvě ochotny přijmout starší dítě či adolescenta.
    • Hospicová péče formou denního stacionáře – bývá v rámci mobilního nebo lůžkového hospice a poskytuje paliativní péči během denního pobytu.
    • Konziliární tým paliativní péče v rámci zdravotnického zařízení, například nemocnice či léčebny. Dítě zůstává na pracovišti, kde bylo doposud léčeno, a je mu touto formou poskytována potřebná specializovaná paliativní péče. Součástí je také ambulance paliativní medicíny. V České republice však zatím nejsou konziliární týmy rozšířeny.
    • Oddělení paliativní péče v rámci jiných zdravotnických zařízení poskytuje nemocným dětem komplexní paliativní péči a současně jsou k dispozici ostatní služby a komplement nemocnice. Základem je i zde hospicový ideál a oddělení se stává lůžkovou základnou pro konziliární tým paliativní péče.

Slovo „hospic“ původně znamenalo „místo nabízející odpočinek a osvěžení těm, kdo jsou na cestě“. V současnosti hospice slouží jako podpora vážně a nevyléčitelně nemocných, přičemž paliativní péči lze poskytovat nejen v hospici, ale i v domácím prostředí.

Z našeho pohledu a zkušeností (coby členů mobilního hospicového týmu) je pro dítě tím nejpřirozenějším prostředím domov. V současné době máme k dispozici takové léčebné a ošetřovatelské postupy, které nám péči v domácích podmínkách umožní, a rodiny by měly vědět, že tato možnost – být s dítětem doma až do konce – skutečně existuje.

Ať už se však péče o umírající dítě odehrává kdekoliv, je na prvním místě to, aby netrpělo, cítilo se v bezpečí a mělo u sebe neomezeně blízké osoby. Blízcí by měli mít možnost starat se o dítě až do samého konce a zcela přirozeně i poté – umýt si jej, obléknout, opečovat, vědět, co se s dítětem po celou dobu děje, nevzdálit se mu. Aby se dítěti i rodině dostala adekvátní odborná pomoc, aby se měly na koho obrátit se všemi problémy a otázkami. Pokud se nám podaří, aby terminální fáze onemocnění proběhla přirozeně a klidně, pak také vytvoříme prostředí, ve kterém všechna bolest ze ztráty dítěte bude o něco snesitelnější a lépe přijímána.

Pokračování tématu:

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Použitá literatura:

  1. Jasenková M., Mikesková M. a kol. Pomáhať žiť a zomierať, radovať sa a smútiť. Bratislava: Cicero, 2005: 6–13.
  2. Lokaj P. Léčba bolesti u dětí s nádorovým onemocněním. Pediatrie pro praxi 2009; 10(6): 385–388.
  3. Sláma O., Kabelka L., Vorlíček J. a kol. Paliativní medicína pro praxi. Praha: Galén, 2007.
  4. Kraus J. Paliativní péče v dětské neurologii. Neurologie pro praxi 2010; 11(1): 32–35.
  5. Kubeczka Páleníková A. Problematika paliativní péče u dětí, diplomová práce. Ostrava: Lékařská fakulta Ostravské Univerzity v Ostravě, 2013: 14–52.
  6. Goldman A., Hain R., Liben S. Oxford Textbook of Palliative Care for Children. Oxford University Press, UK, 2012.

Autorka článku

MUDr. Hana Lažová

Vystudovala Všeobecné lékařství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, od roku 2005 pracuje na Dětské klinice Fakultní nemocnice Ostrava, v roce 2012 složila atestaci z dětského lékařství. Od roku 2012 současně působí v Mobilním hospici Ondrášek, o.p.s., v jeho části určené pro děti a mladistvé.

Zpět na téma Děti s tělesným postižením

Autor/ka

Vystudovala Všeobecné lékařství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, od roku 2005 pracuje na Dětské klinice Fakultní nemocnice Ostrava, v roce 2012 složila atestaci z dětského lékařství. Od roku 2012 současně působí v Mobilním hospici Ondrášek, o.p.s., v jeho části určené pro děti a mladistvé.

Články: