Co vědět o průduškovém astmatu u dětí

Průduškové astma se stalo nejčastějším chronickým onemocněním u dětí. V České republice má průduškové astma každé desáté dítě. Jedná se o chronické zánětlivé onemocnění průdušek, na jehož vzniku se podílí vrozená vloha a faktory zevního prostředí.  

Klinický obraz

Mezi příznaky astmatu patří častý dráždivý kašel, který se zhoršuje v noci, opakované stavy pískotů, dušnosti a tlaku na hrudníku. Opakující se dráždivý kašel při běžném nachlazení, který trvá déle než deset dnů, může být jediným příznakem astmatu u dětí. Astmatické příznaky se typicky objevují nebo zhoršují při virové infekci dýchacích cest, tělesné zátěži, kontaktu s roztoči v domácím prachu, zvířaty, pyly, plísněmi, cigaretovým kouřem a jinými dráždivými látkami a při silných emočních prožitcích.

Průduškové astma se může projevit i v prvních měsících života. Potvrdit diagnózu astmatu u dětí mladších čtyř let věku je obtížnější, protože nedokážou spolupracovat při funkčním vyšetření plic a měření vydechovaného oxidu dusnatého. K diagnóze astmatu se přikláníme u těch kojenců a batolat, kteří mají časté pískoty při dýchání vyvolané nejen nachlazením, ale i tělesnou námahou, smíchem, pláčem nebo kontaktem s alergeny. Mezi rizikové faktory pro dětské astma patří i průduškové astma u rodičů nebo atopická dermatitida (atopický ekzém) a alergická rýma u dítěte. Bylo také prokázáno, že těžší astma a častější astmatické záchvaty mají děti vyrůstající v rodinách kuřáků.

Názor, že dítě z astmatu vyroste, než dospěje, neplatí obecně. Odhaduje se, že astma ustoupí u více než třetiny dětí (především chlapců) v období dospívání. Nicméně v dospělosti se u řady z nich astmatické příznaky znovu objeví. Bylo zjištěno, že u více než poloviny dětí astma přechází do dospělosti. Děti s lehčím stupněm astmatu mají dobrou prognózu. Nesmíme však zapomínat na to, že desetina dětí s původně lehkým astmatem, pokud se správně neléčí, má později těžké astma.

Stanovení diagnózy astmatu

Diagnózu astmatu lze u většiny spolupracujících dětí (starších čtyř let věku) stanovit nejen na základě rozhovoru s rodiči a správného zhodnocení příznaků, ale i na základě objektivního vyšetření plicní funkce a případně i vydechovaného oxidu dusnatého. Vyšetření plicní funkce významně přispívá ke stanovení diagnózy a dosažené úrovně kontroly nad astmatem, protože přímo vypovídá o zúžení průdušek.

Zcela novým přístupem v diagnostice astmatu a dlouhodobém sledování pacientů je stanovení koncentrace vydechovaného oxidu dusnatého (NO). Hodnoty vydechovaného oxidu dusnatého jsou zvýšené u osob s astmatem, které nebyly léčeny protizánětlivými léčivými přípravky (inhalačními kortikosteroidy). Zvýšení hodnoty oxidu dusnatého po ukončení léčby inhalačními kortikosteroidy vypovídá o ztrátě kontroly nad astmatem. K nárůstu hodnot oxidu dusnatého dochází velmi rychle, a to ještě dřív, než nastanou změny v plicní funkci a než se znovu objeví příznaky astmatu. Naopak nízká hodnota vydechovaného oxidu dusnatého u neléčeného pacienta s dechovými obtížemi vede k úvaze o jiné příčině, než je astma.

↑ nahoru

Alergologické vyšetření

Spočívá ve vyšetření kožních prick testů a někdy se provádí i vyšetření specifických IgE protilátek v séru, které potvrdí přecitlivělost na vdechované alergeny. Mezi nejdůležitější alergeny domácího prostředí v našich podmínkách patří roztoči, alergeny domácích zvířat a plísně. V uplynulých letech se koncentrace alergenů v domácím prostředí zvýšila. Způsob vytápění domácností, nedostatečné větrání místností, změny ve vlhkosti vzduchu a pokrytí podlah koberci, to vše vytváří ideální podmínky pro roztoče, plísně a bakterie.

U přecitlivělých osob mohou alergeny vyvolat astmatické záchvaty a bylo prokázáno, že k tomu stačí i velmi malé množství alergenů. Cílem preventivních opatření je snížení expozice (vystavení) roztočům a vyloučení kontaktu s plísněmi a domácími zvířaty.

Čtěte také:

• Dávky pro rodiny dětí se zdravotním postižením
• Dospívání dětí je zkouškou rodičovské odolnosti
• Nejčastější nedostatky ve stravování dětí

ORL vyšetření

U každého dítěte s opakujícím se kašlem je třeba nejprve provést epifaryngoskopické vyšetření hltanové (lidově nosní) mandle v ORL (ušní, nosní a krční) ordinaci. Pokud se prokáže klinicky významně zvětšená hltanová mandle (takzvaná adenoidní vegetace), je třeba ji operativně odstranit.

Léčba astmatu u dětí

Úspěšná léčba astmatu vychází z dobré dlouhodobé spolupráce mezi dětskými pacienty, jejich rodiči a zdravotníky. Je třeba, aby děti a jejich rodiče porozuměli písemnému plánu léčby astmatu včetně rozpoznání příznaků typických pro zhoršení kontroly nad astmatem. Měli by být poučeni, kdy vyhledat lékařskou pomoc, a je nezbytné, aby byli zacvičeni ve správné inhalační technice, kterou je vhodné kontrolovat. Neméně důležitá je edukace týkající se omezení a případného úplného vyloučení vlivu spouštěcích faktorů (alergenů a cigaretového kouře).

Podstatné je, aby děti a rodiče porozuměli informaci, že léčba astmatu je dlouhodobá (většinou celoživotní) a je třeba v ní pokračovat i v období, kdy pacienti nemají žádné dechové obtíže. Pokud pacient svévolně ukončí léčbu, nastane zpravidla v průběhu týdnů až měsíců zhoršení kontroly nad astmatem.

↑ nahoru

Protizánětlivé (preventivní) léčivé přípravky

Inhalační kortikosteroidy (vdechované hormony) jsou nejúčinnější preventivní léčbou a jsou doporučovány jako lék první volby u všech stupňů chronického (perzistujícího) astmatu u dětí.

Patří mezi ně beklometazon, budesonid, ciklesonid, flutikazon a mometazon. Bylo prokázáno, že dlouhodobá preventivní léčba inhalačními kortikosteroidy vede k potlačení příznaků astmatu, snížení četnosti astmatických záchvatů a počtu hospitalizací, zlepšuje kvalitu života, plicní funkci, snižuje zvýšenou stažlivost průdušek a zabraňuje ponámahové dušnosti. Důležité je zahájit léčbu co nejdříve, aby nedošlo k rozvoji chronických zánětlivých změn v průduškách (takzvané přestavbě průdušky).

Důležité je, že u většiny dětí s lehkým až středně těžkým průduškovým astmatem stačí v dlouhodobé léčbě velmi nízké denní dávky inhalačních kortikosteroidů (sto až dvě sta mikrogramů), které jsou z hlediska rizika nežádoucích účinků zcela bezpečné. Děti vdechují inhalační kortikosteroidy jednou nebo dvakrát denně před čištěním zubů, aby si po inhalaci dostatečně vypláchly ústa a účinnou látku zbytečně nepolykaly.

Úlevové léčivé přípravky  

V léčbě akutních astmatických příznaků se používají vdechovaná úlevová léčiva (nejčastěji salbutamol). Jejich účinek spočívá v rozšíření průdušek. Tyto léčivé přípravky lze použít i preventivně jako ochranu před zúžením průdušek, například před během na více než 0,5 km v hodině tělesné výchovy.

Inhalační pomůcky   

Děti, které používají tlakový aerosolový dávkovač, musejí mít k dispozici inhalační nástavec. Tímto způsobem více léčiva pronikne do dýchacích cest, které jsou zároveň méně drážděny studeným aerosolovým oblakem. Dochází i ke snížení rizika nežádoucích účinků při přechodném použití vyšších dávek inhalačních kortikosteroidů.

• Děti mladší čtyř let věku používají tlakové aerosolové dávkovače s inhalačním nástavcem s maskou.
• U dětí ve věku čtyř až šesti let, které zvládnou sevření náustku mezi rty, se dává přednost inhalačnímu nástavci s náustkem z důvodu ještě lepšího průniku léčiva do dýchacích cest, než je tomu u inhalačního nástavce s maskou.
• Děti starší šesti let zpravidla zvládnou správnou inhalační techniku z dechem aktivovaných práškových inhalátorů a z dechem aktivovaných tlakových aerosolových dávkovačů. Mohou také používat tlakové aerosolové dávkovače s inhalačním nástavcem s náustkem.

Písemný plán léčby astmatu

Úspěšnost léčby astmatu závisí nejen na stanovení odpovídající tíže onemocnění, ale i na volbě vhodného inhalátoru, nacvičení správné inhalační techniky a porozumění písemnému plánu léčby astmatu.

Písemný plán léčby astmatu u dětí zahrnuje preventivní léčbu v klidovém období (zelená zóna), zvýšení dávky inhalačních kortikosteroidů na dvojnásobek v kombinaci s úlevovým léčivem při zhoršení kontroly nad astmatem nebo preventivně při nachlazení (oranžová zóna) a terapii akutního astmatického záchvatu (červená zóna). Neustoupí-li akutní astmatický záchvat po první hodině léčby salbutamolem (dvě až čtyři dávky z aerosolového dávkovače přes inhalační nástavec po dvaceti minutách, tedy osm až šestnáct dávek za jednu hodinu), je třeba zahájit terapii tabletami s kortikosteroidem (například prednizon v denní dávce jeden až dva mg/kg rozděleně do dvou až třech dávek) a navštívit nebo přivolat lékaře, který rozhodne o dalším postupu. V případě, že přetrvává dobrá odpověď na inhalační léčbu salbutamolem po dobu čtyř hodin, jde o lehký akutní astmatický záchvat a v této léčbě je třeba pokračovat po čtyřech hodinách po dobu 24 až 48 hodin. Bylo prokázáno, že u dětí, které se řídily písemným plánem léčby, došlo k významnému snížení počtu astmatických záchvatů a hospitalizací pro astma.

Závěr

Průduškové astma nelze vyléčit (vrozenou vlohu pro průduškové astma neumíme zrušit). V současnosti je ale léčba průduškového astmatu velice účinná a umožňuje u většiny dětí dosáhnout dobré kontroly nad onemocněním a předejít tak rozvoji těžšího stupně zánětu průdušek. Děti tak mohou vést plnohodnotný život, i včetně vrcholové sportovní činnosti.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Literatura:

Global Strategy for Asthma Management and Prevention. Global Initiative for Asthma. NHLBI/WHO. NIH Publication No.02-3659, revised 2014.

Tipy na další související zdroje informací

Zaujalo vás toto téma? Máme pro vás tipy na další zdroje zajímavých informací z naší elektronické Odborné knihovny. Kromě knižních titulů vám nabízíme související výzkumy, legislativní dokumenty nebo audio- a videozáznamy z českých rádií a televizí. Jednoduše klikněte na knížku nebo záznam, který vás zaujal, a dozvíte se více. Další související literatura je k dispozici v naší Odborné knihovně.

Audiozáznamy

Průduškové astma - MUDr. Jarmila Turzíková. Radio, ČRo Leonardo - Ženšen, 2009.

Videozáznamy

Průduškové astma. TV, Česká televize - Diagnóza, 2012.