Ukončení těhotenství kvůli závažné diagnóze miminka: jak podpořit rodiče v nejtěžších chvílích

Obsah článku

• Co rodiče po sdělení závažné diagnózy potřebují od odborníků?
• Truchlí celá rodina
• Jak o ztrátě mluvit v rodině?
• Rozloučení s dítětem jako důležitá součást cesty
• Mohou pomoci rituály?
• Co říkat rodičům po ztrátě dítěte
• Jak mohou pomoci prarodiče
• Kdy vyhledat odbornou pomoc?
• Na koho se obrátit?
• Závěrem

Co rodiče po sdělení závažné diagnózy potřebují od odborníků?

Okamžik, kdy se rodiče dozví, že jejich očekávané dítě trpí závažnou diagnózou neslučitelnou se životem nebo spojenou s velmi nepříznivou prognózou, bývá často provázen šokem. Mnozí rodiče později vzpomínají, že si z prvního rozhovoru s lékařem pamatují jen útržky informací.

V takové chvíli může být pro rodiče velmi důležité:

• získat dostatek času na zpracování informací,
• mít možnost klást opakovaně otázky,
• dostávat informace srozumitelně a citlivě,
• necítit tlak na rychlé rozhodnutí,
• být ujištěni, že jejich emoce jsou přirozené,
• získat kontakt na odbornou psychologickou či sociální podporu,
• vědět, jaké mají možnosti rozloučení a uchování vzpomínek na dítě.

Mnoho rodičů také potřebuje slyšet, že neexistuje „správný“ způsob prožívání této situace. Každá rodina hledá svou vlastní cestu.

Truchlí celá rodina

Přestože fyzickou stránku těhotenství prožívá žena, ztráta se dotýká všech blízkých.

Matka

Matka často nese nejen bolest ze ztráty dítěte, ale i náročné rozhodování, pocity viny, bezmoci či selhání. Může se potýkat s otázkami, zda udělala správně, i když se rozhodovala s láskou a v situaci, ve které neexistovalo dobré řešení.

Otec

Otec bývá někdy okolím přehlížen. Často se snaží být oporou partnerce, organizovat praktické záležitosti a „držet vše pohromadě“. Jeho vlastní bolest však může zůstávat skrytá. I on přišel o své dítě a potřebuje prostor pro své emoce.

Sourozenci

Sourozenci mohou vnímat smutek rodičů, změnu atmosféry doma nebo slyšet útržky rozhovorů. I když jsou malé děti, zaslouží si přiměřené vysvětlení a možnost ptát se.

Prarodiče

Ztrátu prožívají také prarodiče. Truchlí nad vnoučetem a současně sledují bolest svých vlastních dětí, kterým často neumějí pomoci tak, jak by si přáli.

Každý člen rodiny může truchlit jinak a jiným tempem. Není neobvyklé, že zatímco jeden potřebuje o ztrátě mluvit, druhý mlčí. Jeden chce fotografie a vzpomínkové předměty uchovat, druhý je zatím nedokáže vidět. Tyto rozdíly neznamenají, že někdo truchlí méně. Znamenají pouze, že každý hledá vlastní způsob, jak bolest unést.

Jak o ztrátě mluvit v rodině?

Mnoho rodičů si klade otázku, zda o celé situaci s dětmi mluvit. Odpověď zní ano. Děti velmi citlivě vnímají změny v rodině. Pokud jim situaci nevysvětlíme, často si vytvářejí vlastní představy, které mohou být ještě děsivější než pravda.

Obrázek

Při komunikaci s dětmi pomáhá:

• používat jednoduchá a pravdivá slova,
• přizpůsobit vysvětlení věku dítěte,
• odpovídat na otázky otevřeně,
• respektovat, že dítě může reagovat různě – smutkem, hrou, mlčením i zdánlivou lhostejností.

Můžeme například říct:

„Miminko bylo velmi nemocné. Lékaři zjistili, že by po narození nemohlo žít. Museli jsme se s ním rozloučit. Jsme smutní a možná si všimneš, že někdy budeme plakat. Kdykoli se nás můžeš na cokoli zeptat.”

Naopak není vhodné používat formulace typu „miminko usnulo“ nebo „odešlo“. Menší děti si je mohou vyložit doslovně a získat strach ze spánku nebo z odloučení.

Také mezi partnery je důležité hledat prostor pro sdílení. Nemusí jít o dlouhé rozhovory. Někdy pomůže obyčejná věta:

„Jak to dnes máš?” nebo „Co by ti dnes pomohlo?”

Není potřeba hledat správná slova ani řešení. Často stačí být spolu v bolesti, která se nedá odstranit.

Rozloučení s dítětem jako důležitá součást cesty

Mnoho rodičů zpětně říká, že možnost rozloučit se s dítětem patřila k nejdůležitějším okamžikům jejich truchlení. Rozloučení pomáhá dát skutečnost ztráty do konkrétní podoby. Umožňuje vytvořit vzpomínky a potvrdit, že dítě existovalo a bylo součástí rodiny.

Neexistuje jediná správná podoba rozloučení. Někteří rodiče chtějí své dítě vidět, pochovat, pojmenovat nebo se s ním vyfotografovat. Jiní si přejí uchovat otisky ručiček a nožiček, fotografie z ultrazvuku, nemocniční identifikační náramek či jiné vzpomínkové předměty. Pro někoho je důležité uspořádat pohřeb nebo jinou formu obřadu. Jiný potřebuje pouze tichou chvíli v nemocnici. Důležité je, aby rodiče dostali informace o možnostech, které mají, a mohli se svobodně rozhodnout, co je pro ně přijatelné.

Mohou pomoci rituály?

Rituály provázejí lidstvo od nepaměti. Pomáhají nám zvládat přechodové okamžiky života, dát tvar tomu, co je těžko uchopitelné.

Po ztrátě dítěte mohou mít mnoho podob:

• zapálení svíčky ve významných dnech,
• zasazení stromu,
• vytvoření vzpomínkového místa doma,
• napsání dopisu dítěti,
• společná rodinná vzpomínka,
• výročí narození nebo úmrtí dítěte připomínané drobným rituálem.

Smyslem rituálu není bolest odstranit. Pomáhá však dát jí místo v životním příběhu rodiny.

Co říkat rodičům po ztrátě dítěte

Blízcí lidé často chtějí pomoci, ale nevědí jak. Strach z toho, že řeknou něco nevhodného, někdy vede k mlčení nebo vyhýbání se tématu. Přitom právě obyčejná lidská blízkost bývá tím nejcennějším.

Pomoci mohou například věty:

• „Je mi moc líto, co se stalo.“
• „Myslím na vás.“
• „Jsem tady, pokud budete chtít mluvit.“
• „Vaše miminko je důležité.“
• „Nemusíte na to být sami.“
• „Nevím, co říct, ale záleží mi na vás.“

Často není potřeba hledat dokonalá slova. Důležitější než rady bývá ochota zůstat nablízku. Dítě v srdci nabízí pro tyto příležitosti komunikační karty, které slouží jako citlivý a praktický průvodce tím, co říkat, ale také neříkat rodičům, kterým umírá/zemřelo miminko. Dobře míněné výroky mohou rodičům jejich bolest nevědomky zlehčovat.

Věty, které mohou zraňovat:

• „Jste mladí, budete mít další dítě.“
• „Aspoň se to stalo teď a ne později.“
• „Příroda věděla, co dělá.“
• „Musíte být silní.“
• „Čas všechno zahojí.“
• „Raději na to nemyslete.“
• „Hlavně se netrapte.“

Takové věty mohou v rodičích vyvolávat pocit, že jejich dítě nebylo důležité nebo že jejich smutek není oprávněný.

Jak mohou pomoci prarodiče

Prarodiče se často ocitají ve velmi náročné situaci. Truchlí nad vnoučetem, které nepoznali, a zároveň sledují utrpení svého dítěte.

Mnozí mají potřebu situaci napravit, najít řešení nebo bolest zmírnit.

Často však nejvíce pomůže:

• naslouchat bez hodnocení,
• respektovat způsob truchlení rodičů,
• připomínat dítě jménem, pokud si to rodiče přejí,
• nabídnout praktickou pomoc s domácností nebo péčí o sourozence,
• nechat rodičům prostor i pro chvíle samoty.

I prarodiče sami mohou potřebovat podporu a možnost sdílet své emoce.

Kdy vyhledat odbornou pomoc?

Truchlení samo o sobě není nemoc. Smutek, pláč, únava, problémy se soustředěním nebo střídání emocí patří mezi běžné reakce na ztrátu.

Obrázek

Někdy však může být bolest natolik intenzivní nebo dlouhodobá, že člověk potřebuje odbornou podporu.

Pozornost si zaslouží například situace, kdy:

• dochází k dlouhodobé neschopnosti fungovat v běžném životě,
• člověk se výrazně izoluje od okolí,
• přetrvávají silné pocity beznaděje,
• objevují se úvahy o sebepoškození nebo o tom, že život nemá smysl,
• dochází k nadměrnému užívání alkoholu či jiných návykových látek,
• vztahy v rodině se dlouhodobě rozpadají pod tíhou nevyjádřeného smutku.

V takových případech je vhodné obrátit se na psychologa, psychoterapeuta, krizové centrum nebo specializované organizace zaměřené na podporu po ztrátě dítěte.

Na koho se obrátit?

Ztráta miminka v těhotenství nebo krátce po porodu patří mezi nejnáročnější životní zkušenosti. Přesto na ni rodina nemusí zůstávat sama.

Podporu rodinám po perinatální ztrátě poskytuje zcela bezplatně i naše organizace Dítě v srdci⁠, z.s., která doprovází rodiče již od okamžiku sdělení nepříznivé diagnózy, přes období loučení s dítětem až po návrat do běžného života.

Rodiny se mohou obrátit v rámci organizace s otázkami na odborné sociální poradenství, individuální podporu nebo využít podpůrné skupiny, kde se setkávají s dalšími rodiči se stejnou zkušeností. Organizace nabízí také specializovanou pomoc pro maminky, tatínky, sourozence i širší rodinu.

Důležitou součástí podpory je pomoc při vytváření vzpomínek na dítě, hledání možností rozloučení a orientaci v praktických otázkách, které po ztrátě přicházejí. Mnoha rodičům pomáhá také vědomí, že jejich dítě je vnímáno jako jedinečná součást rodiny a že o něm mohou bezpečně mluvit.

Dítě v srdci se zároveň věnuje vzdělávání zdravotníků, sociálních pracovníků, psychologů i dalších odborníků, aby se rodinám po ztrátě dostávalo citlivé a respektující péče napříč celou společností.

Nejdůležitějším poselstvím, které si mnoho rodičů z podpory odnáší, je jednoduché: na svou bolest nemusí být sami.

Závěrem

Rozhodnutí ukončit těhotenství z důvodu závažné diagnózy dítěte bývá jedním z nejtěžších, která mohou rodiče ve svém životě učinit. Za tímto rozhodnutím často stojí hluboká rodičovská láska, nikoli její nedostatek.

Rodina nemusí svou bolest překonat ani na ni zapomenout. Může se však naučit s ní žít tak, aby vedle smutku zůstalo místo i pro vzpomínku, lásku a naději.

Protože dítě, se kterým se museli rozloučit příliš brzy, zůstává navždy součástí jejich rodiny.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku