Rodičovství a dlouhodobé onemocnění

Devětatřicetiletá Markéta Černá může působit různým dojmem, avšak jako žena, balancující na hraně sociálního vyloučení, nikoli. Přesto jí a její dcerce, vážné a dlouhodobé onemocnění komplikuje život. Někdy méně, jindy více. Nejhorší na tom je, že prognóza je nejistá, což znamená v praktickém životě vše přizpůsobit tomu, jak se momentálně cítí.

Paní Černé totiž po prvním porodu (starší dcery, která je nyní v péči otce), po dlouhé cestě lemované řadou různých vyšetřeních a úvah nad možnými diagnózami, sdělili lékaři, že má roztroušenou sklerózu. Stejně jako její matka, která ve svých 44 letech zemřela jako téměř nepohyblivá.
„Bylo to hrozné, i když ta nejistota, kdy jsem nevěděla, co se mnou je a přitom jsem měla malou dceru, nebyla o nic lehčí," svěřila se ve svém vyprávění při natáčení dalšího příběhu série dokumentárních filmů Šance Dětem.

Sdělením diagnózy jí odstartoval zcela jiný život- život spojený s léky, se stavy, kdy je dobře, prokládané stavy, kdy jak sama paní Černá říká, není téměř schopná vstát z postele. Věděla moc dobře, že při takových stavech není úplně ideální matkou, přesto spoléhala na to, že v takových chvílích najde oporu v někom ze svých blízkých - ať už své rodině, či partnerech. Ukázalo se, že idylická situace však nenastala - naopak. Rodina ji prý nepodržela, komplikace se projevily i ve vztazích nejdřív s jedním, později s druhým partnerem.

Na druhou stranu se však objevili přátelé, a ti Markétě Černé pomohli - minimálně v tom, aby se necítila ve všem sama.

Rodičovství a dlouhodobé onemocnění

Díl věnovaný rodičovství s dlouhodobou nemocí se možná poněkud vymyká představě toho, co může být vnímáno jako pád na dno. Přesto má v sobě celou řadu znaků, které - zůstaly-li by podceněny či neřešeny, by ke krizi aktérů mohly vést. Dlouhodobá nemoc matky-samoživitelky, zhoršené uplatnění na trhu práce, občasná absence fyzických i psychických sil k tomu, aby se mohla věnovat výchově a rodičovským aktivitám. Jako ve všech ostatních dílech cyklu, i zde je problém o to horší, že je provázený rozpadem fungování i širších rodinných vazeb.

Díky medikaci, pravidelným kontrolám paní Černé, lze jen doufat, že onemocnění, kterým trpí, zůstane ještě dlouho ve fázi, která jí umožňuje plnit dobře roli matky a chodit do práce. Velkým plusem i pro případný nepříznivý zvrat ve zdravotním stavu této ženy je ne zcela samozřejmý faktor pro všechny, co se ocitnou v nouzi ze stejných důvodů - a tím je ekonomické zázemí.

Hledání nové práce

Jak z příběhu vyplývá, paní Černá letošní prázdniny strávila se svoji desetiletou dcerkou. Během nich si hledala novou práci, do které, jak předpokládá, bude moci nastoupit v září - společně se začátkem nového školního roku.

Na závěr je třeba zopakovat, že dlouhodobé onemocnění, případně nevyléčitelná nemoc, je pro rodinu, tím spíše rodinu, která je neúplná, velmi těžkou ránou. Nezáleží na tom, zda jde o onkologickou diagnózu, či diagnozu neurologickou, případně jakoukoli jinou, zabraňující normálnímu pracovnímu uplatnění a běžnému fungování. Problémy ekonomického charakteru, se mohou dostavit velmi rychle a navíc se stejnou rychlostí mohou změnit v potíže sociální. V průběhu a vývoji nemoci je totiž třeba stejně jako jindy před tím platit nájemné, poplatky, věnovat se dítěti, případně mít prostředky na zajištění jeho potřeb. Vyřízení podpory od státu, včetně třeba až invalidního důchodu, trvá dlouhé týdny a někdy až měsíce. Pokud nemoc přijde v okamžiku, kdy ten z dospělých, který jí je zasažen, nemá finanční rezervu, nemá třeba své zajištěné bydlení a navíc - není obklopen alespoň částečně fungujícím okolím připraveným pomoci - mohla by to být opravdu velmi cesta až na hranu sociálního vyloučení.

Důležité je proto jedno: Jde-li to, nenechat se nepříznivou diagnózou paralyzovat natolik, aby to bránilo okamžitému hledání řešení v podobě sociálního systému. Ostatně - jak uvedla žena v našem příběhu - i díky tomu může být klidnější a nestresovat se, a tím se chránit před tím, aby nemoc postupovala razantněji.

Dokumentární filmy o sociálních trablích rodiny

Nadace Sirius a informační portál Šance Dětem připravuje a natáčí v tuto chvíli cyklus celkem osmi dokumentárních filmů, v nichž nabídne malou sondu do rodin s dětmi, které se z různých důvodů ocitly na dně. Navazuje tak na předchozí cyklus videodokumentů, které odhalovaly to, jak se v ČR žije rodičům různě tělesně postižených dětí.

Důvody toho, proč se někteří z našich účinkujících ocitly v problémech, jsou specifické a liší se, přesto jsme se pokusili vytipovat osm nejčastějších trápení, které rodiny a rodiče s dětmi přivádějí až na hranu sociálního vyloučení. Dluhy, hrozba ztráty bydlení a bezdomovectví, nemoc, exekuce, domácí násilí, přestoupení zákona, nedostatek peněz v důsledku ztráty zaměstnání či absence alimentů od partnera... Na místě je uvést, že účelem jednotlivých dílů není ukázat formy utrpení, s kterými se v Česku potýkají někteří rodiče s dětmi, ale naznačit, že cesty, jak se tomu utrpení a nevlídnosti osudu vzepřít, existují. Stejně jako naděje. Je třeba ale někdy zabojovat a vydržet.

Bída, za kterou je schováno nejvíce utrpení, totiž přichází plíživě, nečekaně a mnohdy ze zálohy. Své počátky přitom může mít už v raném dětství a třeba nefungující rodině.

Poděkování

Každá rodina se může ocitnout v situaci, která je problémová a která se dá charakterizovat jako to, že ji přivede na dno. Stane-li se tak, někdy si s těmito problémy rodina či rodič poradí sám, jindy mohou pomoci zkušenosti někoho z okolí. Ale občas se potřebujeme obrátit na odborníka. Důležité je ten správný okamžik rozeznat a nestydět se pomoc vyhledat.
Věřme a přejme si, aby příběhy, které byli ochotni nám aktéři našich filmů otevřeně vyprávět, budou mít co nejvíc šťastné konce.

Zaujal Vás Videodokument a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!