Spolupachatel, nebo oběť? Týrané dítě má obvykle dva rodiče, nejen agresora

Datum publikace: 23. 04. 2024

Periodikum:

idnes.cz

Pokud mluvíme o týraných dětech, nelze se vyhnout úvahám o druhém rodiči, který, byl-li přítomen v rodině, sehrál často velmi důležitou roli. Takovou, na které závisí i hloubka traumatu, které si z dětství oběť týrání nese. Od ní se totiž odvíjí způsob, jak bude v budoucnosti žít či jakým způsobem si trauma vůbec uvědomí, případně bude řešit.

V hlavní roli pohrdání

Jedním z častých pocitů, které týrané dítě zažívá, je pohrdání. Tato zahanbující emoce patří k nejsilnějším a je schopna výrazně a hluboce formovat jeho myšlení, smýšlení o sobě a celý další život. Kdo byl trvale zahanbován, bylo jím pohrdáno v dětství, brání se obyčejně dvěma základními způsoby:

Postupnou izolací a sníženým sebevědomím– „jsem malý, křehký, bezmocný…“, izoluje se sebenenávistí
Růstem vzteku a vzdoru– v hloubce své duše chce rebelovat, protože „už na něm přece vůbec nezáleží a nemá co ztratit“

A mezi tím vším je široká škála pokřivených vztahů k sobě, svému okolí, lidem. Dítě, které vyrostlo s tímto pocitem je jako tvor, jenž žil pod bičem otrokáře, v neustálém nebezpečí. Naučil se jen přežít. Bojuje, utíká, tuhne hrůzou, podlézá otrokáři, aby přežil. Nezná svou cenu.

Celý článek najdete zde: https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/tyrane-dite-agresor-druhy-rodic.A240422_095558_ona-vztahy_job