Dětská obezita jako výzva pro rodinu i společnost

Obsah článku

• Přibývá skutečně obézních dětí?
• Obezita není jen nedostatek vůle
• Vliv rodiny
• Obezita jako nemoc
• Body positivity a obezita
• Jaké následky může mít obezita u dětí
• Jak poznat, že má dítě nadváhu
• Moderní léčba obezity
• Závěrem

Přibývá skutečně obézních dětí?

Obézních dětí krůček po krůčku přibývá. Velký skok potom nastal v covidovém období. Tehdy čísla prudce vystřelila vzhůru a pokud by tento trend pokračoval, skutečnost by byla velmi alarmující. Naštěstí se nárůst obezity po skončení pandemie vrátil k rychlosti, s níž nemocní přibývali před covidem. I přes tuto dobrou zprávu zůstává obezita závažným problémem. Pro děti představuje riziko zdravotních komplikací a pro celou společnost potom tento stav znamená velkou ekonomickou zátěž, protože léčba všech přidružených komplikací stojí ročně pojišťovny nemalé peníze a tyto náklady stále narůstají.

Obezita není jen nedostatek vůle

Ve společnosti je velmi zažitá představa obézního jedince jako někoho líného, s malou vůlí a s nedostatkem disciplíny potřebným k dodržování přísného režimu. V průzkumech poslední doby se ale ukazuje, že tento pohled je hodně zjednodušující a k obézním lidem ne vždy férový. Ke vzniku obezity samozřejmě vede stav, kdy dlouhodobě kalorický příjem daného jedince převyšuje jeho kalorický výdej. Na vzniku a udržování tohoto stavu se ale podílí víc faktorů, než jen vůle a životní styl dotyčného. Předpoklady ke sklonu k tloustnutí se vytvářejí již před narozením. Pokud maminka dítěte je sama obézní již před početím nebo v těhotenství hodně přibere, tak její dítě má již do startu života vyšší tendence k obezitě. Záleží také na tom, zda byli obézní vaši předci – dědičnost obezity se podle studií odhaduje přibližně na 40–70 %.

Vliv rodiny

Výzkumy ukazují, že prvních 1 000 dní života (zhruba do 2 let věku) je zásadních pro vývoj chuťových preferencí a vztahu k jídlu. Období do 5–7 let je pak klíčové pro vytvoření mnoha dlouhodobých stravovacích návyků.

Extrémní vliv na rozvoj obezity má tedy rodinné prostředí. Děti se jídelním návykům, ale i způsobu trávení volného času (spíše sedavý nebo naopak aktivní životní styl zahrnující sportovní a pohybové aktivity) učí nápodobou, a to pozorováním svých rodičů či příbuzných. Nelze příliš očekávat, že si dítě osvojí správné návyky, pokud je v rodině nikdo jiný nemá. V tomto by také mělo být rodičům nápomocné školství, ať už složením stravy ve školních jídelnách nebo péčí o atraktivitu tělocviku a sportovních aktivit pro mladé lidi.

V neposlední řadě se na počtu obézních dětí ve státě podílí stát samotný a jeho politika. Ve statistikách výskytu obezity se výrazně projevuje, zda daný stát reguluje reklamu zaměřenou na nezdravé průmyslově zpracované potraviny, především tu, která cílí přímo na dětské spotřebitele. Roli také hraje, jestli stát svou cenovou politikou (např. výše DPH) podporuje nákup zdravých potravin, zda reguluje množství soli v potravinách prodávaných na svém území. Mnohé státy se také snaží o plošné vzdělávání svých občanů prostřednictvím osvětových kampaní o zdravé stravě a udržitelném životním stylu, které mohou mít velmi příznivý dopad na celkové zdraví obyvatel.

Obezita jako nemoc

Obrázek

V posledních letech se na obezitu zaměřilo mnoho průzkumů a ukazuje se, že existují i další faktory, které obéznímu člověku hubnutí ztěžují. Jedinec, který již jednou byl nebo je obézní, má oproti člověku, který byl celý život štíhlý, pozměněné některé procesy v mozku. Jeho mozek se zjednodušeně řečeno přenastaví na to, že jeho nejvyšší dosažená hmotnost je pro něj ta správná a její snížení vyhodnotí jako nebezpečí pro organismus a podle toho se chová. Taková osoba cítí sytost později, než by správně měla. Její mozek považuje za správnou větší porci, než by byla optimální. Takže po snězení správné porce bude obézní člověk velmi pravděpodobně stále cítit hlad. Tento jev popisuje tzv. set point teorie, podle níž se organismus snaží dlouhodobě udržovat určitou hmotnost a proti jejímu poklesu může aktivovat mechanismy podporující příjem potravy.

Obézní lidé jsou také sužováni nepříjemnými vtíravými myšlenkami na jídlo, které se jim i při nejlepší vůli celé dny opakovaně objevují v hlavě a příliš se nedají zaplašit, medicína pro ně používá pojem food noise. Co je ale nejdůležitější? I když obézní člověk zhubne, jeho tělo ještě velmi dlouhou dobu, ne-li doživotně, zůstane v „nejvyšším dosaženém nastavení“. Tyto mechanismy mohou přetrvávat velmi dlouho a významně ztěžovat dlouhodobé udržení nižší hmotnosti. Proto moderní medicína obezitu důsledně popisuje jako nemoc.

Body positivity a obezita

Na sociálních sítích se poslední roky výrazně rozšířil trend body positivity – tedy respekt a přijetí vlastního těla bez ohledu na jeho vzhled či odlišnosti. Pokud takový příspěvek zveřejní člověk s nadváhou, například se vyfotí v plavkách, často se v komentářích strhne smršť obvinění, že takto propaguje obezitu a obhajuje ji. Samozřejmě existují radikální proudy body positivity, které popírají zdravotní rizika obezity a mohou tak vést k jejich podceňování. Nicméně pokud se jedná o umírněný proud, ten především odsuzuje posměšky či přímo urážky na základě tělesných proporcí a vzhledu a propaguje zdravou sebelásku a respekt k sobě samotnému. Každý, bez ohledu na váhu, má právo mít se rád, má právo obléct si v létě plavky na pláž a očekávat, že si lidé okolo odpustí nevhodné hlasité komentáře na jeho adresu (myslet si samozřejmě mohou, co chtějí). Obézní lidé se bohužel často potkali v životě s tolika negativními komentáři, že někteří své tělo doslova nenávidí. U řady dětí byl nějaký nevhodný komentář dokonce spouštěčem smutků, které následně dítě zajídalo a dospělo tak k obezitě.

Obrázek

Nemálo lidí si myslí, že negativní vztah k vlastnímu tělu a nechuť k vlastnímu obrazu v zrcadle je pro obézní skvělá motivace k hubnutí. Výzkumy naopak ukazují, že stigmatizace lidí s vyšší hmotností bývá spojena s vyšší mírou depresí a úzkostí, emočním přejídáním, vyhýbáním se zdravotní péči a nižší ochotou sportovat na veřejnosti. Obézní člověk si může být plně vědom, že pro své zdraví potřebuje snížit hmotnost. A zároveň se může mít rád hned teď, ne až bude štíhlý, bude mít vyrýsované svaly, až změní cokoliv, podle čeho si konečně bude připadat „dost“. Navíc tím zvýší šanci, že se nebude hroutit, když se hubnutí na chvíli zastaví třeba kvůli nemoci. Říkat nahlas, že mám hodnotu jako člověk v každé chvíli svého života, není totéž jako propagovat nemoc.

Jaké následky může mít obezita u dětí

U dítěte s nadváhou máme často tendence jeho hmotnost bagatelizovat, ne-li přímo omlouvat. „Však on z toho vyroste. To přece vyběhá. My ho nechceme traumatizovat tím, že budeme říkat, že je tlustý.“ apod. Statistiky ale jasně říkají, že drtivá většina obézních dětí se stane obézními dospělými. V dětství a adolescenci se totiž utvářejí stravovací návyky, dítě si tvoří vztah ke sportu, dává základy svým způsobům trávení volného času a toto všechno se pak v dospělosti přeučuje jen s obrovskými potížemi a vyžaduje to nemalé úsilí.

Ve společnosti navíc nadále přetrvává fakt, že být obézní je větší stigma než mít nějaké pohybové postižení nebo tělesnou deformitu. Žáci s nadváhou čelí posměškům, šikaně, jsou často vytěsňováni na okraj kolektivu a mají obrovské riziko vzniku duševních onemocnění. Je prokázáno, že mezi obézními dětmi je výrazně častější výskyt deprese, úzkostných poruch i sebepoškozování.

Jak poznat, že má dítě nadváhu 

U dospělých osob se řídíme podle hodnoty BMI, což je poměr hmotnosti a výšky daného jedince. U dětí ovšem nemůžeme použít čistou hodnotu BMI, ale zasazujeme ji do tzv. percentilových grafů. Vidíme v něm, jak si dítě stojí oproti celorepublikovým hodnotám BMI dětí ve stejném věku.

Nadváhou dítě trpí, pokud se nachází nad 90. percentilem pro daný věk, tedy že jeho BMI je vyšší než u 90 % stejně starých dětí.

Obézní je pak pacient s BMI nad 97. percentil pro daný věk a pohlaví.

Percentilové grafy vždy porovnává pediatr na preventivní prohlídce, ale můžete si v nich percentil svého dítěte najít i sami, grafy se nacházejí na stránkách Státního zdravotního ústavu (https://szu.gov.cz/publikace-szu/data/hodnoceni-rustu-a-vyvoje/rustove-grafy-ke-stazeni/)

Moderní léčba obezity

Na trhu se relativně nově objevují léky ze skupiny tzv. agonistů receptoru GLP-1 a znamenají velký průlom v léčbě. U pacienta zpomalují vyprazdňování žaludku a ovlivňují centra regulace hladu a sytosti v mozku, čímž snižují chuť k jídlu a u části pacientů zmírňují tzv. food noise. Tyto léky tedy nehubnou za pacienta, ten musí dodržovat jak dietní režim, tak i vyvíjet dostatek pohybové aktivity a také silově cvičit, aby neztrácel svaly. Tyto léky pomáhají „povypínat“ část nepříznivých faktorů, které pacienty v hubnutí omezují a vytvoří jim na hubnutí příznivější podmínky. Mají samozřejmě své nevýhody, pacient po nich může pociťovat nevolnost, může mít zažívací obtíže nebo trpět nechutenstvím. Také jsou poměrně drahé a prozatím na ně nepřispívá pojišťovna. U dětí jsou na trhu dostupné a povolené dvě látky – liraglutid (Saxenda) a semaglutid (Wegovy nebo také známý jako Ozempic).

Obrázek

Dle nejnovějších doporučení je tento typ přípravků možno předepisovat už od 6 let věku, ale u dětí jsme s nimi přeci jen opatrnější a nasazujeme je až u těžších stupňů obezity, které se nedaří zvládnout jen režimově. Je totiž předpoklad, že dané léky je nutno užívat dlouhodobě nebo přímo celoživotně. Po vysazení se jejich účinky ztrácejí. Nicméně ministr zdravotnictví Adam Vojtěch nedávno vydal prohlášení, že zvažují u obézních dětí tuto léčbu částečně proplácet ze zdravotního pojištění (2). Protože prevence obezity se jeví stále jako účinnější a levnější než potom čelit jejím následkům.

Závěrem

Zapamatujme si tedy, že obezita není jen nedostatek vůle, ale skutečně komplexní onemocnění, které znesnadňuje a zkracuje život těm, kteří jím trpí. Nicméně je to onemocnění ovlivnitelné životním stylem, stravou, pohybem a pokud se objeví u dětí, je třeba řešit ji včas, abychom dětem do dospělosti nedávali do vínku problém, s jehož řešením se pak budou muset složitě potýkat a bude je ohrožovat na zdraví. Nemusíte ale být na řešení sami, poraďte se tedy se svým lékařem, nutričním specialistou nebo problém konzultujte v jedné z mnoha přínosných organizací, které se na pomoc s obezitou zaměřují.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku