Podpora dětí se zrakovým postižením

Při rozvoji dítěte se zrakovým postižením je potřeba využít specifických zásad a postupů.

Mezi ně patří:

• Podpora zájmu o vidění u dětí s těžkým zrakovým postižením: využíváme hračky, materiály a obrázky kontrastních barev a jednoduchých obrysů.
• Rozvíjení kompenzačních smyslů, kterými jsou hlavně hmat a sluch, ale také čich a chuť: využíváme různých materiálů a předmětů, které jsou hmatově zajímavé či běžných zvuků okolního světa.

Ve vlastní činnosti dítěte se při nahrazování nedostatku vidění  rozvíjí zvýšená citlivost hmatu a sluchu. Proto je také jejich rozvoji ve výchově věnována zvláštní pozornost. Již od nejútlejšího věku je dítě odkázáno na to, co kolem sebe slyší. Učí se tedy všechny zvukové projevy světa hodnotit poněkud jinak než vidomé dítě. Spadne-li nevidomému dítěti hračka na zem a kutálí se, zbystří okamžitě sluchovou pozornost a sleduje podle zvuku její pohyb.

Jelikož dítě nevidí do tváře a do očí jiným, soustřeďuje svou pozornost na intonaci a rytmus řeči. Podobné pochody zdokonalují kvalitativní složky vnímání sluchem. Nevidomé dítě, i když neslyší lépe, přece jenom slyší jinak. Pro něj jsou totiž všechny zvuky důležitými signály okolního světa.

Podobné procesy probíhají při rozvíjení hmatu. Hmatání je spojeno s důmyslnými pohyby rukou, případně i nohou (například při chůzi). Tvar rukou i jejich schopnosti jsou dány. Všechny předměty mají rovněž svou objektivně platnou podobu i vlastnosti. Nelze očekávat, že nevidomý má lepší hmat, avšak dovede lépe nahmatat to, co pro něho má zásadní význam. Proto již od nejútlejšího věku cvičíme dětský hmat například tím, že ruka nevidomého je ve stálé činnosti, že dítě je správně motivováno ke kontaktům s okolním světem.

Pro hmatové poznávání je příznačné to, že ruka nevidomého poznává každý předmět po částech. Vytváření představ velkých předmětů a prostoru, kde věci mají vzájemný vztah, působí nevidomým vždy potíže. Některé předměty a jevy však poznat vůbec nemůže v jejich skutečné podobě. Je to například dům, strom, nepoznává barvy, zákonitosti šíření světla a podobně. Proto jsou důležité modely věcí kolem nás, které dítěti zprostředkují alespoň částečnou představu. Pro poznání některých miniaturních věcí vytváříme jejich zvětšené modely. Jako model může sloužit celá řada hraček, které realisticky kopírují skutečné předměty.

Pro dítě se zbytkem zraku a s těžkou slabozrakostí má rozvoj sluchu a hmatu rovněž výjimečný význam. Při mnohých hrách i jinde nestačí jeho vidění k posouzení situace: Nedostatek vidění rovněž doplňuje zvýšenou sluchovou aktivitou a hmatovými vjemy.

Čtěte také:

• Úspěšná komunikace s dítětem se zrakovým postižením
• Volmý čas dětí se zrakovým postižením
• Dávky pro rodiny dětí se zdravotním postižením

↑ nahoru

Možné nástrahy pro dítě se zrakovým postížením

Dítě při hře může ležet, sedět, stát, chodit, skákat, lézt i běhat. Věnujme proto zvláštní pozornost všem překážkám. V bytě mají být všechna zařízení na svém místě. O změnách musíme dítě informovat. Nevidomí nesnášejí změny například v rozestavění nábytku tak lehce jako vidomí. V jiných prostorech, třeba na zahradě, je nutné udržovat pořádek a nářadí i jiné potřeby umísťovat vždy na stejném místě. Z každé změny může vzniknout nebezpečí úrazu.

Zpočátku všechny rohy zabezpečíme ochranným krytem, všechny ostré předměty odstraníme z dosahu. Skleněné části nábytku zajistíme proti rozbití a poranění dítěte. Zabezpečíme volně položené předměty na stole proti jejich stáhnutí dítětem. Pohyb dítěte po bytě vedeme postupně a podle určitého plánu. Jestliže si dítě postaví z kostek vlak, pak by mělo mít představu, kam se může pohybovat. Jestliže dívka se zrakovou vadou vozí panenku v kočárku, je lépe, když táhne kočárek za sebou. Kutálejí-li si dvě děti míčem, musí být nevidomému jasná vzdálenost druhého i vzdálenost okolních překážek.

Dítě se učí otevírat zásuvky, dveře skříněk a později všechny dveře v bytě. Učí se manipulovat se zařízením bytu. Učí se zacházet s některými předměty a zařízením samostatně. Chráníme je před popálením, opařením. Nikdy nezapomeňme, že dítě poznává svět tím, když s ním manipuluje. Nebraňme mu proto v rozebírání hraček. Touto činností se dítě mnohému naučí a ukojí svou zvědavost. Učme dítě udržovat pořádek kolem sebe. I nevidomé dítě si rádo hraje tím, že uklízí. Pořádek všech věcí je pro ně nutný z hlediska orientace a bezpečnosti. 

Zprostředkováváme svět vidících

Nevidomé dítě s námi denně prochází dveřmi bytu. Hmatem poznává jejich dostupné části, ale úplnou představu o dveřích nemá takovou jako my, jelikož je nikdy nemohlo ohmatat celé. Později, když mu umožníme, aby si dveře ohmatalo, nemá zase ještě přesnou představu o vzájemných poměrech a funkcích jednotlivých částí dveří a nedovede si představit jejich geometrický tvar. Představa dveří jako celku činí nevidomému dítěti vždy značné potíže.

Podobný postup poznávání lze očekávat ve všech oblastech. Pokud je to možné, snažíme se vyhnout pouhému popisu předmětů a jevů, který potom dítě reprodukuje bez konkrétních představ. Vzhledem k naznačeným poznávacím zvláštnostem je poznávání světa nevidomým dítětem značně pomalejší. Tento důležitý poznatek nás zavazuje k nekonečné trpělivosti.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Kde hledat pomoc