Vnímání a radost, aneb, SNOEZELEN-MSE

Autor/ka: Mgr. Erika Faltysová
Datum publikace: 12. 01. 2021, Aktualizováno: 17. 02. 2023
Snoezelen je místo, kde člověk může probudit své smysly, uvědomit si prožitek, který smyslové vnímání vyvolává a zažít sebe sama jako smyslovou bytost. Bytost, která žije ve světě bezprostřední zkušenosti a má možnost svět prožívat tady a teď, ve svých každodenních činnostech a radostech. Je to skutečnost, která se nás zmocňuje před tím, než ji začneme rozebírat rozumem, teoriemi a vědou. Snoezelen je náš prožívaný svět. Svět, kterému dovolíme, aby k nám skrze naše smysly vstoupil, a my jsme ho mohli prožít.

Obsah článku:

Snoezelen může být svět mraků nad naší hlavou, země pod našima nohama, ranní vstávání, chystání snídaně a otáčení kohoutkem vodovodu. Stačí se naučit dané věci vnímat. A prožívat. Snoezelen je jiný svět. Ten, který člověku přináší radost.

Snoezelen-MSE prostředí

Obrázek
terapeutická instalace

Snoezelen-MSE prostředí může být speciálně vybavená místnost, ve které lze využít technického vybavení k stimulaci smyslů. Lze využít bublinkové vodní sloupy, hvězdné nebe, používat projektory s olejovými nebo tematickými kotoučky, optická vlákna, zrcadlové koule, vibrační pomůcky a pomůcky na podporu vestibulárního vnímání, i ty, které podpoří vnímání vlastního těla. Takové, které stimulují, ale zároveň hladí smysly. Konejší a podporují vnímání sebe sama jako jedinečné bytosti. Když vnímáme a prožíváme svými smysly, svým živoucím tělem, začínáme vnímat i smysl a jedinečnost světa kolem nás i uvnitř sebe.

Snoezelen-MSE prostředí nemusí však být pouze místnost, kterou mají lidé s představou Snoezelenu nejčastěji spojenou. Může to být i zahrada plná vůní, světla i stínů, mihotání trav a větviček, zurčení fontánky, zvuků zvonkohry houpající se ve větru, houpacích sítí, útulných skrýší a jemných vodotrysků. Může to být i bazén či místnost s vířivkou, kde vodu prosvětlují barvy a pableskuje světlo, bublinky hladí tělo a všude se rozlévá příjemná vůně podporující uvolnění a klid. K Snoezelen-MSE prostředí můžeme přiřadit dokonce i bezpodnětovou místnost. Pro lidi, kteří jsou přesyceni intenzitou různých podnětů a vzruchů a svět na ně působí příliš rušivě a chaoticky. Slouží k odpočinku a uvolnění smyslů a pomáhá začít správně a smysluplně vnímat. Snoezelen-MSE prostředí můžeme vytvořit v koutku místnosti třídy na základní škole i doma, pro děťátko, jehož smysly jsou jemné, a přitom nastavené tak, aby pochopily celý svět. Nebo u lůžka klienta, který nikam nemůže jít. Jde o nápad, vnímání citlivosti, empatické pochopení potřeb a příběhu každého člověka.

Metoda Snoezelen-MSE

Někdy se v životě člověka stane, že z fyzických, psychických nebo společenských důvodů nemůže plně vnímat svět kolem sebe nebo potřebuje vnímání sebe sama i okolního světa podpořit. Potřebuje určité zintenzivnění podnětů. Zažívat intenzivnější a plnější blízkost druhého člověka. Potřebuje se uvolnit, ztišit. Hledat svůj vnitřní svět a radost. Jednou z možností je i zážitek, který nabízí multifunkční metoda Snoezelen-MSE.

Obrázek
dětská hra

Realizuje se v obzvláště příjemném a upraveném prostředí pomocí světelných a zvukových prvků, hudby, vůní, chutí i podnětů, které působí na tělesné a vestibulární vnímání. Je to metoda plná vjemů a zážitků ze světa smyslů. Historicky prvními tvůrci teorie vícesmyslového prostředí byli američtí psychologové Cleland a Clark. Ukázali na možnosti podpory vývoje, komunikace a změn chování pomocí vybraných smyslových podnětů. Postupně tak vyvinuli „smyslovou samoobsluhu – sensory cafeteria“ pro lidi s mentálním postižením, kteří žili trvale v ústavu. Z jejich teorie vychází o několik let později počátkem 70. let 20. století holandští odborníci Hulsegge a Verheul. Rozvíjeli činnosti obsažené v „sensory cafeteria“ jako spontánní volnočasovou aktivitu pro osoby s těžkým mentálním a kombinovaným postižením. Začali nabízet cestu pro zlepšení jejich životní situace, komunikace a porozumění mezi nimi a intaktní populací. Cestu k novým zážitkům a radosti. Hulsege a Verheul nazvali své prostory určené ke smyslové stimulaci Snoezelen, což je slovo vytvořené spojením dvou holandských slov: „snuffelen“ – čichat a „doezelen“ – dřímat. Výraz Snoezelen se používá zejména v Evropě, Izraeli a Japonsku. Zkratka MSE – Multisensory Enviroment – multismyslové prostředí, v Americe a Austrálii.

Přístup ke klientům a pravidla práce metodou Snoezelen-MSE

Přístup ke každému člověku je naprosto jedinečný a specifické potřeby jednotlivých cílových skupin tak různorodé, že popis možných postupů a metod není možné v tomto článku obsáhnout. Metody a práce člověka, který nabízí svou podporu, závisí na jeho odborné kvalifikaci, zaměření, cílové skupině, věku klienta. Může jít o terapii, podpůrnou pedagogickou metodu nebo o nabídku plnohodnotného využití volného času. Vždy se pracuje s tím, co konkrétnímu člověku přináší smysl a radost, co mu pomáhá, a co jeho smysly potřebují. Vždy jde o společné objevování, sounáležitost, o pochopení jedinečného příběhu každého člověka, který může být prožíván a vyprávěn.

Základem je nedirektivní terapeutický přístup. Navození psychické pohody pomocí svobodného výběru aktivit a zesílení pocitu vlastní identity u klientů. Důležitým principem je podle Brehmera (2005) rozšířit vnější aktivní svobodu až k vnitřní psychické svobodě jednotlivce. Terapeut pracuje s tím, co je v člověku zdravé, přirozené. Samozřejmě reflektuje jeho obtíže a omezení, ale nevnímá je jako překážku nebo problém, na který je potřeba se zaměřit. Nepracuje s postižením jedince, naopak se zaměřuje na „zdravou“ složku jeho osobnosti, podporuje potenciál k samoléčbě a seberealizaci. Brehmer (2005) poukazuje na to, že klient ve Snoezelenu získává představu o tom, jaké je být svým vlastním, vnitřním průvodcem. I pro lidi okolo je velmi důležité vidět a pochopit osobní nastavení, opravdovost, osobitost a nezávislost člověka, kterému nabízejí svoji podporu.

Popis kroků, které jsou nevyhnutelné pro efektivní smyslovou stimulaci jsem převzala z článku Mgr. D. Mega: Efektivní stimulace – praktické rady při provázení klienta v multisenzorickém prostředí.

Obrázek
dítě dotýkající se optického kabelu

1. Zacílíme primárně na jeden smysl a ostatní smysly zapojíme jako doplňující. Cílem je nezahltit klienta smyslovými podněty a dát mu dostatečný prostor pro zpracování smyslových vjemů. Terapeut musí klienta provázet zážitkem.klientem musí jít v práci se smyslem dostatečně do hloubky, aby se dostatečně vnořil do zkušenosti a terapeut ho nevyrušil jiným podnětem.

2. Nastavíme intenzitu smyslového podnětu. Klienti se specifickými potřebami mohou být v širokém spektru citlivosti od hypersenzitivních po hyposenzitivní vůči podnětům a schopnosti registrovat je. Důležité je rozpoznat zájem klienta, respektovat jeho tempo a nenutit ho k aktivnějším výkonům.

3. Nastavení momentu překvapení – podnět musí být do určité míry nečekaný, a to buď svojí odlišností, nebo intenzitou. Nesmí být pro klienta příliš ohrožující nebo naopak nudný.

4. Vybraný podnět by měl mít schopnost udržet klientovu pozornost, nabádat ho k rozhodnutí setrvat v činnosti a prodloužit tak dobu soustředění a zaujetí danou aktivitou. Je důležité, aby klient setrval u aktivity dobrovolně a aby v ní chtěl pokračovat ze své vlastní vůle. U jakéhokoliv rozhodování klient používá stejnou cestičku, jako u předešlé aktivity. Stejné spoje, které vznikají u smyslové stimulace, jsou zodpovědné i za všechna velká rozhodnutí.

5. Aktivita by měla klientovi poskytnout „odměnu“ – buď formou potěšení, nebo přímým efektem aktivity. Vždycky je něco, co je možné vyzdvihnout, pochválit, co je v dialogu a společné činnosti jedinečné a smysluplné. Pro terapeuta i pro toho, komu je terapie nabízena.

Pro koho je Snoezelen-MSE určený?

Vlastně pro každého. Pro lidi, kteří se chtějí zastavit, uvolnit se, vydechnout, začít znovu vnímat to, na co tak trochu zapomněli. Vnímat svět okolo, lidi v něm i sami sebe. Ve Snoezelenu-MSE není kladen důraz na výkon, ale na blízkost a na vztah. Ne na budoucnost a na to, co bychom měli dělat, ale na přítomnost tady a teď. Ne na to, co je „normální“, ale na bezprostřednost a autenticitu. Hlavně však na prožitek radosti a jedinečnosti. Nabízí vhodnou formu podpory různým cílovým skupinám a lidem s různými formami znevýhodnění. Dětem i dospělým.

Metoda je určena zejména lidem s vývojovými poruchami, s mentálním, tělesným nebo kombinovaným postižením, s poruchami autistického spektra, poruchami chování a učení, s psychickými poruchami, poraněním mozku, pro osoby s demencí a pro chronicky nemocné pacienty. Postupem času si však Snoezelen-MSE našel cestu i do mateřských a základních škol, stejně jako do klinických a rehabilitačních středisek. Snoezelen-MSE se také stává místem relaxace pro zaměstnance různých firem, kteří podléhají pracovnímu stresu a zátěži.

Ukázka tématické Snoezelen-MSE hodiny určené primárně pro klienty s kombinovaným postižením

TÉMA: PTÁCI

CÍL: Podpora vědomí tělesného schématu, vnímání různých materiálů celým tělem, podpora hmatového vnímání, pocit bezpečí a jistoty, tělesná i psychická relaxace, rozvoj imaginace

Tělesné vnímání: polohovadlo list, vibrační čabraka, materiály – termofolie, zátěžová deka, kožešina, deka, bublinková folie, březové větvičky, vlněný pták, šátek, papírové koule, lávové kameny, termoform, dřevo, peříčka, písek, větrák, polohovací pomůcky, rozprašovač, tuhý olejový balzám

Hmat: peří, písek, vlna, větvičky, mech, dřevo, kamínky, folie, ptáčci z vlny, semínka slunečnice, kousky látky, cedník

Čich: máta, aloe orange, eukalypt

Chuť: studená voda z pítka

Zrak: Zlatá folie, světelný reflektor, optické slunce, optická vlákna, světelná kostka, zatemnění v kontrastu s denním světlem, obrázky ptáků

Sluch: Ptačí zpěv – v kontrastu s tichem, zvuk jednotlivých materiálů, hlas, panel s ptačími hlasy

Výrobek: papírové koule, koule se zlaté folie, vlněný ptáček, hnízdo pro ptáčka, své vlastní hnízdo

Čtený a vyprávěný text: Příběhy z měsíční houpačky – O ptáčkovi zpěváčkovi

Struktura hodiny:

Klient vchází do místnosti, svítí reflektor na slunce a optická vlákna, je slyšet ptačí zpěv

Klient si volí místo – polohovací list, křeslo, koberec či vypnutá čabraka – vhodný je sed či polosed.

Vnímáme zpěv ptáků, povídáme, že začíná ráno, ptáci se začínají probouzet. I my se protahujeme, začíná ráno. Východ slunce – reflektor namíříme na folii, zapneme žluté teplé světlo na optické kostce. Klientům pomáháme uvědomit si ruce a nohy pomocí somatické stimulace – celé dolní a horní končetiny.

Povídáme o ptáčkovi, který se probouzí, podáme klientovi ptáčka z vlny. Klientovi nabízíme materiál, který potřebuje na výrobu hnízda – světelná vlákna, folii, větvičky, látku, peří, kamínky, písek, mech, dřevo, cedník, trháme papír na kousky, popř. stříháme kousky z látky…postupně vnímáme materiál, stavíme hnízdo. Každý z klientů si vybere materiál, který se mu líbí. Nakonec do hnízda umístíme ptáčka. Přehrabujeme se semínky, která ptáček může jíst. Dáme ptáčkovi napít vody z pítka, jeden lok nabídneme klientovi. Pouštíme si zvukový panel s ptačími hlasy

Klient si představuje, že on je pták – mává rukama, jako že letí, mává šátky, nebo proužky folie. Pustíme vítr a představujeme si, že letíme. Můžeme roztáhnout závěsy, když je teplo, otevřeme okna. S klienty, kteří jsou méně pohybliví nebo kterým to dělá dobře, provedeme „klas vlající ve větru“, pro podporu pohybu a vestibulárního vnímání. Můžeme postříkat ruce rozprašovačem – rosa na peříčkách, koupel ve vodě, dát napít vodu z pítka.

Píseň „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš“ – pro klienty, co o to stojí

Potom si klient –pták staví hnízdo, aby si mohl odpočinout. Z materiálu, který mu je příjemný a je pro něj zajímavý. Např. kožešina, folie, polohovací pomůcky, šátky, deky, zátěžová deku, papír, papírové koule, optická vlákna, termoform. Ve svém vlastním hnízdě, klient odpočívá. Tento čas nezkracujeme, aby mohl vše vstřebat, spočinout, uvolnit se. Když je klient v hnízdě zabydlen, zavřeme okna, zatáhneme závěsy, ztlumíme světla. Nabídneme masáž ruky, obličeje…, zapneme vibrační čabraku, prožíváme pocit zklidnění.

Čteme příběh. Po skončení chvíli ticho, k „probuzení“ pustíme zase ptačí hlásky, rozjasníme místnost.

Zazvonění na koshi-zvonky, ukončení hodiny.

Pro koho je Snoezelen-MSE určený?

Vlastně pro každého. Pro lidi, kteří se chtějí zastavit, uvolnit se, vydechnout, začít znovu vnímat to, na co tak trochu zapomněli. Vnímat svět okolo, lidi v něm i sami sebe. Ve Snoezelenu-MSE není kladen důraz na výkon, ale na blízkost a na vztah. Ne na budoucnost a na to, co bychom měli dělat, ale na přítomnost tady a teď. Ne na to, co je „normální“, ale na bezprostřednost a autenticitu. Hlavně však na prožitek radosti a jedinečnosti. Nabízí vhodnou formu podpory různým cílovým skupinám a lidem s různými formami znevýhodnění. Dětem i dospělým.

Metoda je určena zejména lidem s vývojovými poruchami, s mentálním, tělesným nebo kombinovaným postižením, s poruchami autistického spektra, poruchami chování a učení, s psychickými poruchami, poraněním mozku, pro osoby s demencí a pro chronicky nemocné pacienty. Postupem času si však Snoezelen-MSE našel cestu i do mateřských a základních škol, stejně jako do klinických a rehabilitačních středisek. Snoezelen-MSE se také stává místem relaxace pro zaměstnance různých firem, kteří podléhají pracovnímu stresu a zátěži.

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.

Použitá literatura a zdroje:

  • Filatová Renata, Snoezelen-MSE, nakl. Kleinwachter Josef, 2014
  • Abram David, Kouzlo smyslů, Dharma Gaia, 2013
  • Zrubáková Katarína, Bartošovič Ivan, Nefarmokologická léčba v geriatrii, Grada publishing, 2019
  • Mega D, Efektivní smyslová stimulace – praktické rady při prrovázení klienta v multisenzorickém prostředí (https://web.archive.org/web/20210121210429/https://3lobit.cz/efektivni-smyslova-stimulace/)
  • Brehmer, CH. 2005, Snoezelen – the non-direct therapeutic approach, 3rd International Snoezelen – Symposium in Berlin, 2005, překlady Pavlíková Z, Ončák M.
  • Ponechalová D, Co je Snoezelen- teoretický úvod (https://3lobit.cz/co-je-snoezelen)
  • Pagliano P., Snoezelen v neurorehabilitaci – přednáška z mezinárodní Snozelen-MSE konference, Praha 2019
  • Přednášky J. Kielina 1999

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

Autor/ka

Vystudovala speciální pedagogiku se zaměřením na oftalmopedii, somatopedii a psychopedii, absolvovala pětiletý psychoterapeutický výcvik v rogersovské terapii, výcvik focusingu a preterapie. V současnosti pracuje v Dětském centru Paprsek.

Články: