Výzkum informovanosti a uvědomění znakového jazyka u žáků se sluchovým postižením

V tomto příspěvku se autoři zaměřili na uvědomění Znakového jazyka u žáků s vadami sluchu a podávají zprávu o výsledcích výzkumu. Uvedená cílová skupina je z hlediska pojetí jazyka a komunikace velice specifi cká. Zřejmě nejjednodušší by byla situace, kdy se neslyšící dítě narodí neslyšícím rodičům a společný jazyk a kvalita sociokulturního zázemí mu přinesou dostatek komunikačních i informačních podnětů. Takové dítě potom může stát na počátku školní kariéry bez obav z požadavků, které školní kurikulum na žáky klade. Většina literárních pramenů se však shoduje v údaji, že taková situace může nastat pouze v 5 % případů - tedy pokud jsou splněny i další prve uvedené požadavky. V takovém případě se nutně musíme ptát, zda vůbec a jak proces uvědomění jazyka probíhá u zbývajících 95 % uvažované populace. Odlišnost podmínek psychického vývoje těchto dětí nespočívá pouze v tom, že jejich rodiče slyší a pravděpodobně používají již od raného věku dětí mluvenou řeč jako hlavní a často jediný komunikační prostředek. Už tento fakt činí uvedenou skupinu specifi ckou v tom, že uvědomění si existence jazyka a případné jazykové rozdílnosti pravděpodobně nenastanou. Hovoříme o procesu a míře uvědomování si jazyka jako důležité podmínky pro učení se jazyku dalšímu stejně, jako studium o tomto uvědomovaném jazyce. U žáků s vadami sluchu se setkáváme často s velmi nízkou motivací ke studiu a používání češtiny.

Hanáková, Adéla [et al.]. Výzkum informovanosti a uvědomění Znakového jazyka u žáků se sluchovým postižením.  E pedagogium, 2. mimořádné číslo, 2010, s. 415 - 434. ISSN 1213–7758. ISSN 1213-7499.