Těžký život rodičů s postiženými dětmi a zdraví sourozenci na vedlejší koleji

Co může být dojemnějšího než osud dítěte s postižením? Něco přece. Osud zdravého dítěte v rodině!“ Rento názor sdílí Jan Michalík z Ústavu speciálněpedagogických studií Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Dotyčný odborník mimo jiné působí i jako krizový poradce rodin, ve kterých se vyskytuje člen s nevyléčitelným onemocněním. Běžné je, že zdravé děti v rodině od útlého věku přebírají povinnosti dalšího pečovatele. Zprvu plní drobné úkoly, postupně jejich povinnosti narůstají. Jejich nasazení je vnímáno jako samozřejmost. „Úplně špatně to není,“ vysvětluje Jan Michalík. „Dítě se naučí spoustě dovedností. Získá sociální zkušenosti, které se mu později hodí. Stejně tak ovšem platí, že je o řadu zkušeností ochuzeno.“ Například? Péče o postiženého sourozence vede k rychlejšímu vnitřnímu zrání. Bývá díky této své zkušenosti vyspělejší než jeho vrstevníci. To ho ovšem od nich může i vzdalovat. Nezná bezstarostnost, lehkost bytí, kterým je dětství romanticky opředeno, a všichni bychom jej dětem rádi dopřáli. I z těchto důvodů by měl zdravý sourozenec co nejvíce pobývat v prostředí zdravých dětí, podotýká odborník. „Zvlášť to platí pro malé děti,“ bere si opět slovo. „Možná nejpalčivější problém v rodinách bývá omezení kontaktu s vrstevníky a vůbec s rodinami, které žijí jiným způsobem života. Je realitou, že rodiče dětí, zejména těch s těžším postižením, postupně omezují setkávání s „těmi na druhém břehu“. Mnozí si situaci neuvědomují. Na stará přátelství nemají skutečně objektivně čas. Navíc jim připadá podivné a zbytečné tlachat se známými, kteří ,přece nemají problémy a nevědí, co to problém je‘, o všedních starostech.“

Celý článek najdete zde: https://www.vlasta.cz/clanek/rodina-dovolena-penize-prace-zamestnani-mentalni-retardace-psychologie-deti-2026.html