Skleněné děti. Péče o postiženého sourozence může mít psychický dopad

Říká se jim skleněné děti proto, jak křehce a neviditelně se mohou cítit v rodině, která nezáměrně pozornost věnuje spíše jejich sourozenci s postižením. Výzkum ukázal, že tři čtvrtiny dotazovaných skleněných dětí cítí potřebu se o sourozence do budoucnosti starat. Často i sami potlačují svoje potřeby na jejich úkor. „Vidím, kolik starostí rodiče mají. Vždycky jsem se snažila, aby toho se mnou nemuseli tolik řešit, abych pro ně byla bezproblémová,“ říká osmnáctiletá Johana, protagonistka dokumentu Ta druhá. Observační snímek zachycuje její cestu maturitním ročníkem. Johana má mladší sestru Rozárku s atypickým autismem. Mívá záchvaty vzteku, vyvolané například nějakou změnou v jejím okolí. Když si někdo sedne na její židli nebo položí předmět na místo, kam podle ní nepatří. Pravidelně po bytě rovná, co je možné – kobercové třásně, ovladače v obýváku, nádobí na stole. Johana rodičům pomáhá s péčí a řeší v sobě témata budoucnosti a osamostatnění, když se hlásí na vysokou školu v jiném městě. „Chtěla bych na chvilku vypnout, zmizet, ztlumit úplně všechno, abych neslyšela sestru, jak řve. Aby byl na chvíli klid, nic, úplná prázdnota,“ popisuje Johana své niterné pocity.

Celý článek najdete zde: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-sklenene-deti-pece-o-postizeneho-sourozence-muze-mit-psychicky-dopad-269393