Současné možnosti diagnostiky infekcí horních cest dýchacích u dětí z pohledu otorinolaryngologa

Autor/ka
Rok vzniku:
2012
Jazyk dokumentu
Čeština
Druh dokumentu:
Článek v periodikách
Online dostupnost
Ano
Podrobnosti o dokumentu

Infekční onemocnění respiračního traktu u dětí jsou nejčastějšími onemocněními dětského věku. Od nejmenšího věku dochází u disponovaných jedinců k rozvoji chronických neinfekčních zánětlivých procesů (alergie, extraezofageální refluxní choroba), které oslabují primární bariérový a imunitní systém sliznice respiračního traktu a činí jej tak senzitivnějším k akutním infekcím. Respirační infekce můžeme anatomicky rozdělit na infekce horních cest dýchacích (rinosinusitidy, otitidy, tonzilofaryngitidy a laryngitidy) a dolních cest dýchacích (tracheobronchitidy a bronchopneumonie). Obsahem sdělení bude s ohledem na odbornost autora především problematika horních cest dýchacích. Vlastní diagnostický proces zahrnuje anamnézu, cílenou především na dobu a charakter příznaků typických pro určité patologické stavy. Základem lokálního vyšetření je především důkladná endoskopie horních cest dýchacích, včetně otomikroskopického a funkčního vyšetření ucha. Z pomocných vyšetřovacích metod jsou využívány jednak laboratorní metody – krevní testy zaměřené na markery zánětu, alergie a některé specifické protilátky, a jednak zobrazovací metody – správně indikované provedení CT vedlejších dutin nosních a některá specializovaná rtg vyšetření. Specializovaná vyšetření (chloridy v potu, hybnost řasinek) slouží zvláště k vyloučení systémových onemocnění.

Respiratory tract infections in children are the most frequent diseases of childhood. Since very early age, predisposed individuals develop chronic noninfectious inflammatory processes (allergies, extraesophageal reflux disease) that compromise the primary barrier and immune system of the respiratory tract mucosa and thus make them more susceptible to acute superinfections. Respiratory tract infections can be anatomically divided into upper respiratory tract infections, i.e. rhinosinusitis, otitis, tonsillopharyngitis, and laryngitis, and lower respiratory tract infections, i.e. tracheobronchitis and bronchopneumonia. Given the author‘s specialization, the paper mainly deals with upper respiratory tract issues. The diagnostic process involves history-taking, aimed particularly at the duration and nature of symptoms typical for certain pathological conditions. Local examination is mainly based on thorough endoscopy of the upper respiratory tract, including otomicroscopic and functional examination of the ear. Auxiliary examinations used include both laboratory methods, such as microbiological culture and blood tests aimed at detecting inflammatory markers, allergies, and some specific antibodies, and imaging techniques, particularly an appropriately indicated CT scan of the paranasal sinuses. Specialized investigations (sweat chloride, ciliary motility) are particularly used in order to rule out systemic disease.

Zdroj dat
https://www.pediatriepropraxi.cz/artkey/ped-201206-0005_Soucasne_moznosti_diagnostiky_infekci_hornich_cest_dychacich_u_deti_z_pohledu_otorinolaryngologa.php
Zdrojové periodikum / Zdrojový web
Pediatrie pro praxi, Roč. 13, č. 6 (2012)