Možnosti terapeutické a poradenské práce s dítětem – obětí domácího násilí

Cílem bakalářské práce je seznámení s problematikou domácího násilí páchaného na dětech a se specifickými formami terapie, jejichž účinnost z hlediska sebehodnocení dítěte je srovnávána v návrhu výzkumu. Literárně přehledová část je rozdělena na dvě části, z nichž první se zabývá vymezením domácího násilí. Přes dětské trauma a syndrom CAN se dostává až k formám a dopadům domácího násilí na dítě. Druhá část pojednává o specifických formách dětské terapie a věnuje se mimo jiné i obecným zásadám a problematice důvěrnosti v práci s dítětem. Dále jsou zde zmíněny i některé specifické přístupy, které se využívají v zahraničí. V návrhu výzkumu je použit design opakovaných měření, to znamená pre Dítě je testováno škálou sebehodnocení dítěte PAQ, která je součástí Rohnerovy baterie rodinné diagnostiky. Poté mu je poskytnuta intervence ve formě jednoho ze tří vybraných typů terapie, a to terapie hrou, terapie vyprávěním příběhů nebo terapie pískem. Po absolvování terapie je dítě opětovně měřeno škálou PAQ. Míry rozdílu v sebehodnocení před a po terapii jsou jednak srovnávány v rámci jednotlivých forem terapie a jednak s populačním průměrem u dětí, které nejsou oběťmi domácího násilí. Výsledky mohou posloužit k zefektivnění péče o traumatizované děti.