‚Vztahy mají zraňovat a bolet. To ve mně zůstane.‘ Domácí násilí se přenáší generačně. Co všechno nebylo normální, děti mnohdy zjistí až v dospělosti

Datum publikace: 22. 06. 2026

Periodikum:

irozhlas.cz

Každá pátá žena, každý desátý muž. Osobní zkušenost s partnerským a domácím násilím má 17 až 40 procent lidí, konkrétní čísla se liší podle jeho druhu. Datový tým serveru iROZHLAS.cz ve spolupráci se Sociologickým ústavem Akademie věd ČR v pětidílné sérii ukáže, na co v Česku naráží snaha tyto podíly snížit.

Celá série vychází z unikátního výzkumu provedeného v úzké spolupráci datové redakce a vědkyň Blanky Nyklové a Dany Moree, které se dlouhodobě zaměřují na aspekty domácího násilí. Během několika měsíců vedly rozhovor s desítkami aktérů napříč institucemi i neziskovým sektorem. Prvním dílem nás bude provázet třicetiletá Eva. Rozhodla se mluvit o svém dětství a dospívání, aby nám pomohla pochopit, co malé dítě prožívá v násilné rodině a jaké to má dopady na jeho dospělý život. Její jméno jsme změnili pro zachování anonymity. „Pro mě to byl nikdy nekončící vnitřní neklid. Musíte být pořád připraveni na cokoli,“ popisuje Eva pocit, který si ze svého dětství odnesla.

První vzpomínka

Jaká je Evina první vzpomínka na násilí? „Žádná není. Nemyslím si, že násilí začíná nějakým dnem, bylo tam pořád. Měnila se jen jeho podoba.“ Jako agresivního popisuje otce, který napadal matku a staršího sourozence. „Nemůžu říct, že by to bylo kontinuální. Byly měsíce, kdy se nic nedělo. Zároveň jsme si nikdy nebyli jistí, kdy to přijde a co bude spouštěč. Bude to tátův několikadenní flám mimo domov? Výsledky ve škole? Málo peněz? Špatně položené nože v odkapávači?“ vyjmenovává Eva. „Byl to řev, házení věcmi, facky. Ve vzteku taky otec opouštěl byt a několik dní se doma neobjevil,“ pokračuje. Že je doma něco v nepořádku, Eva jako dítě tušila, ale nikdy nedostala odpovídající zpětnou vazbu. „Občas jsme si něco sdílely se spolužačkami. Ty to ale měly dost podobně, tak jsem to brala tak, že je to normální. Občas jsem něco řekla babičce. Podle ní si o to máma říkala.“ Podle socioložky Blanky Nyklové ze Sociologického ústavu AV ČR je tato normalizace ve společnosti hluboce ukotvená. A také proto trvá obětem i svědkům celé roky, než si problém vůbec uvědomí a vyhledají pomoc.

Celý článek najdete zde: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/vztahy-maji-zranovat-a-bolet-ve-mne-zustane-domaci-nasili-se-prenasi-generacne_2606220500_fil