Aby děti četly, potřebují vidět, že sami čteme, říká spoluautorka projektu Mravenčí chůva

Pojďme Mravenčí chůvu představit těm, kteří na ni třeba ještě nenarazili, protože není divu – ta nadprodukce dětské literatury u nás je obrovská, a ne každý se v tom chce vyznat. Někdo prostě vrazí do knihkupectví a vezme knížku, která mu připadá hezká. Ale to nestačí.

Mravenčí chůva vznikla se záměrem ukázat na knížky, které třeba nejsou tolik vidět, ale jsou skvělé. Postupně se během čtyř let vyvinula v projekt, který podporuje dospělé, aby podporovali děti ve čtení, a pomáhá dospělým vyznat se v té obrovské nadprodukci knížek pro děti.

Otázka, která asi trápí každého vzdělaného rodiče: Jak vytvořit vztah dítěte ke knihám?

To zásadní je rodina. Potom škola a třeba knihovny, které odvádějí spoustu práce, když rodina nemůže nebo to z nějakého důvodu nezvládá. Ale pokud chceme, aby děti četly, potřebují vidět, že my sami čteme, že máme čtení rádi, že to k něčemu je, že to nějakým způsobem náš život může obohatit. To je ta úplně nejdůležitější věc.

Jaký je rozdíl mezi tím, když si děti čtou samy a je jim čteno?

Zajímavé je, že z výzkumů vyplývá, že aby dítě dokázalo číst opravdu s tím zážitkem, jaký máme my už jako dospělí, tak americká neurovědkyně Maryanne Wolf říká, že čtecí dráha, aby ten zážitek mohl být takový, jaký potřebujeme, se vytváří až třeba ve třinácti čtrnácti letech. Z toho vyplývá, že když chceme, aby si dítě užilo čtení, tak u některých dětí to může být až v tak vysokém věku. Ten zážitek třeba to menší dítě ještě nemusí mít takový a může to být třeba důvod, proč ho čtení nebaví. Takže když mu budeme číst delší dobu, tak mu můžeme pomoct ten zážitek předat, než se to teprve samo naučí.

Celý rozhovor najdete zde: https://www.irozhlas.cz/kultura/literatura/aby-deti-cetly-potrebuji-videt-ze-sami-cteme-rika-spoluautorka-projektu-mravenci_2407211041_tko