Co je to gender, pohlaví a sexualita a jak spolu (ne)souvisí?

Obsah článku

• Proč je důležité rozumět genderu a sexualitě
• Co je gender a genderová identita
• Pojem genderového spektra
• Co znamená sexuální orientace?
• Změny v terminologii
• Nových identit je řada, medicínská tranzice se většiny netýká
• Jak se gender, sexualita, etnicita nebo kultura vzájemně ovlivňují
• Proč se mladí lidé identifikují různými způsoby?
• Jak se ptát a komunikovat

S pojmy jako gender, pohlaví či sexuální orientace se dnes běžně setkáváme v médiích, na sociálních sítích a ve veřejném prostoru. Velmi často bohužel v zavádějícím či manipulativním kontextu, jindy se pojmy zaměňují či užívají nesprávně. K celkovému zmatku přispívá přejímání termínů z angličtiny (sex ve významu pohlaví, sama zkratka LGBTQIA+ v sobě míchá sexuální orientaci, biologická pohlaví a variabilitu genderových identit a podobně), ale také míchání sociálního fenoménu s medicínským. Pojďme si tedy pro začátek udělat jednoduché rozlišení: Pohlaví je to, co máme mezi nohama, gender je to, co máme mezi ušima, a sexuální orientace to, co máme ve svém srdci. Ani jedno spolu přímo nesouvisí.

Proč je důležité rozumět genderu a sexualitě

Důvodů je hned několik. Uvedená témata se nás všech bytostně týkají, jsou nedílnou součástí našich životů a ovlivňují naše vztahy, ať už pozitivně či negativně. Zároveň jsou častěji předmětem veřejné diskuze, což odráží i skutečnost, že svět se (pro někoho překvapivě) mění – v ČR se identifikuje neheterosexuálně 17 % mladých lidí (oproti 4 % v nejstarší generaci, zdroj výzkum CZECHSEX, NUDZ, 2024) a transgender lidí je u nás 0.4 % (cca 43 tisíc, zdroj výzkum NUDZ). Ve veřejném, ale bohužel i v odborném prostoru často dochází k polarizaci, politizaci a zneužívání celé problematiky k ideologickým bojům, někdy přerůstajícím do morální paniky (přesvědčení, že nějaká menšina ohrožuje současnou společnost a její vývoj). Rád bych ale vyzdvihl ještě jeden zásadní důvod – je přece dobré nebýt hloupý a rozumět současnému světu.

Co je gender a genderová identita

Pohlaví je čistě biologická záležitost a v lidském světě stále jsou a vždy budou tři pohlaví: muž, žena a intersexuál, dříve hermafrodit. Gender je oproti tomu nejčastěji překládán jako „rod“ či „sociální rod“. Je to tedy sociální konstrukt a fenomén (nikoli medicínský nebo biologický), což mimo jiné znamená, že v podstatě neexistují limity pro množství genderů a jejich podob. A i když se to možná někomu nezdá, týká se nás všech. Vyjadřuje totiž kulturně podmíněné konvence a přesvědčení o mužích a ženách, jejich rolích a chování.

Patří sem známé poučky o tom, co by holčičky a chlapečci měli nebo neměli dělat, jaké barvy a oblečení typicky nosí, jaká práce je pro ně vhodná a další. Pokud si představíte pestrost různých kultur na planetě, je jasné, že genderů nebude zrovna málo. Genderově se nějak identifikujeme všichni, aniž o tom zásadně přemýšlíme.

Z odborného hlediska potom můžeme na gender nahlédnout jako na širší pojem, který je určený biologicky (tedy pohlavím, které je v genderu zahrnuto), kulturně, sociálně (což je role, exprese rodu, oblečení, chování, zvyky) a vnitřním pocitem (což je ona genderová identita, o které se často mluví). Pokud jsou všechny tyto složky v souladu, je člověk takzvaně cis(gender). V případě, že v souladu nejsou, hovoříme diagnosticky o genderovém nesouladu a člověk je trans(gender).

Pojem genderového spektra

Dřívější vnímání genderu bylo binární: buď jste muž nebo žena. Nic mezi tím neexistuje. Některé teorie oproti tomu dnes říkají, že genderová identita se pohybuje na spektru: když si na jednom pomyslném pólu představíte stoprocentní ženu a na druhém stoprocentního muže, můžeme na spojnici mezi nimi umístit všechny další odlišnosti, se kterými se setkáváme. Ty mají svá vlastní pojmenování, například nebinární (necítí se výhradně mužem nebo výhradně ženou), gender fluidní (gender v čase mění, podmnožina nebinárního genderu), agender (nepociťuje genderovou identitu).  Na internetu jich můžeme najít desítky až nižší stovky.

Jiné teorie říkají, že se nejedná o vyjádření spektra, ale o samostatné kategorie. Nebinární člověk podle nich nestojí někde na kontinuu mezi mužem a ženou, ale je samostatnou identitou mimo toto spektrum.

Co znamená sexuální orientace?

Obrázek

Oproti oblasti pohlaví a genderu je téma sexuální orientace (možná překvapivě) jednodušší. Sexuální orientace je na prvním místě určena tím, do koho se zamilováváme. Následně ji určují erotické sny, poté masturbační fantazie, a až na posledním místě samotné sexuální chování, které o naší sexuální orientaci vypovídá nejméně. Existuje totiž i takzvaná zástupná homosexualita, kterou známe například z věznic – po opuštění stejnopohlavního společenství se člověk zase vrací ke své původní biologicky dané orientaci. Kromě heterosexuální a homosexuální orientace se můžeme setkat ještě s bisexualitou (lidé, kteří se zamilovávají jak do mužů, tak do žen), asexualitou (lidé, kteří nezažívají žádnou sexuální přitažlivost nebo touhu) či pansexualitou (lidé, kteří se mohou zamilovat do mužů, žen, transgender osob, kohokoli z lidské říše). Ani na těchto pojmech se ale odborná veřejnost zcela neshodne a například spory o existenci pravé bisexuality jsou věčné.

Zdrojem zmatku mohou být i změny v terminologii

V sociální i medicínské oblasti dochází ke změnám v terminologii, které je důležité rozlišovat. Například desítky či stovky pojmenování genderů nejsou lékařskými termíny. Věda se ale vyvíjí a posouvá a ke změnám došlo i v medicíně. V poslední verzi Mezinárodní klasifikace nemocí (jedná se už o jedenáctou revizi, takzvanou MKN 11) se slova transsexuál či transsexualita nepoužívají. Nahradilo je sousloví „genderový nesoulad“, který jsem zmiňoval výše. Nově není poruchou či nemocí, ale patří do „stavů souvisejících se sexuálním zdravím“. V nových amerických manuálech (takzvaných DSM-V) se používá termín „genderová dysforie“, který je známý i u nás a je jím myšleno v podstatě totéž. Kritéria těchto stavů potom obsahují termíny jako „pohlaví přiřazené při porodu“ či „touha po znacích prožívaného rodu“ – tedy nikoli opačného, binárního mužského či ženského, ale jakéhokoli rodu. Vývoj je to přirozený a žádaný, protože v těch samých diagnostických manuálech byla ještě před třiceti lety uváděna homosexualita mezi duševními nemocemi.

Nových identit je řada, medicínská tranzice se většiny netýká

Nových identit je řada, medicínská tranzice se týká jen zlomku

Všechny možné gender identity zde není možné vyjmenovat. Na internetu jsou jich k dohledání spousty. K nejběžnějším patří nebinární identita (všichni mimo binární rámec), gender fluid (identita se v čase mění), agender (člověk se neidentifikuje s žádným genderem), bigender (člověk se identifikuje jako dva gendery) či neutrosis (identita blízká neutralitě či bezpohlavnosti). Důležité je vědět, že slovo „transgender“ tyto vyjmenované identity zastřešuje jako deštník, pod který se vejdou všechny. Medicínská tranzice se ale zároveň většinově týká jen trans lidí, kteří o sobě mluví jako o ženě (případně trans ženě) či muži (případně trans muži). Jejich nejčastějším přáním je v klidu a v tichosti projít přeměnou pohlaví a žít běžný život jako všichni ostatní.

Jak se gender, sexualita, etnicita nebo kultura vzájemně ovlivňují

Gender, pohlaví a sexuální orientace spolu přímo nesouvisí. Pokud bychom ale chtěli najít i jemné nuance, které tyto fenomény provázejí, mohli bychom se zamýšlet nad tím, že oblékání a kultura například v arabských zemích vytváří zcela jiné prostředí pro genderové role či rozvoj sexuality než u nás. Nebo že součástí naší identity je i naše sexualita (jaký jsem muž poznám z velké části až ve vztahu se ženou či případně s jiným mužem). Vztah k tělu, nahota jako tabu nebo naopak explicitní nahota, tlak na konformitu a společenské stereotypy – to všechno může hrát, a pravděpodobně i hraje, v této složité problematice roli. Dosud ale nejsme schopni všechny fenomény a efekt jejich provázanosti uspokojivě vysvětlit.

Proč se mladí lidé identifikují různými způsoby?

Obrázek

To je otázka na Nobelovu cenu. Základ zůstává biologický. U části trans lidí se jedná o vrozenou problematiku, ke které nelze ani vychovat, ani z ní nelze vyléčit (podobně jako u homosexuality). V posledních letech ale do hry zřejmě výrazněji vstupují i psychologické, sociální a vývojové faktory. Teorií je opět více, ale ani jedna z nich není jednoznačně potvrzená či vyvrácená. Mluví se o sociální nápodobě a vlivu internetu, mobilních telefonů a sociálních sítí. V digitálním prostředí není důležité fyzické tělo, takže některé studie mluví o odtělesnění dospívání. Jiné naznačují, že pro dívky je těžké dospět v ženy, a k tomu se vážou různé psychiatrické, psychoanalytické i sociální hypotézy. Zvažuje se určité období experimentování a hledání vlastní identity. Diskutuje se ale i o transformaci společnosti, která se proměňuje a hledá svá nová pravidla.

Jisté je, že identita není pevně dána, ale vyvíjí se. V dětství zažíváme základní identifikaci s nějakou „svou“ skupinou, a tato stopa se v adolescenci buďto upevňuje, nebo se vydá jiným směrem. Svou roli v tom hraje už zmíněný tlak na konformitu a typickost pro ten který gender, ale také spokojenost se „svým“ genderem a skupinou či privilegia, která zažíváme, nebo se nám jich naopak nedostává (například vyšší platy u mužů a podobně).

Jak se ptát a komunikovat

Na všechna pravidla komunikace s transgender lidmi či s lidmi s neheterosexuální orientací se jednoduše vztahují pravidla slušného chování a respektu k druhým.  Pokud nám někdo nechce odvyprávět svůj příběh a jeho soukromé detaily, určitě není na místě naléhat a vyptávat se. Nekomentovat vzhled nebo se vyvarovat zraňujícím či urážlivým vtípkům by měla být samozřejmost v každém mezilidském kontaktu.

V případě oslovení nejde o nic jiného než o vstřícnost – i kdyby se trajektorie vývoje identity změnila a člověk se po čase vrátil ke svému biologickému pohlaví, oslovování v preferovaném rodě po různě dlouhou dobu jeho psychosexuální vývoj nijak neohrozí. Je to podobné, jako když na skautském táboře někdo chtěl, abychom mu říkali Varan, Akéla nebo Šiška. Ani jednu stranu to neohrozilo ani nepoškodilo.

V případě rodičů je někdy situace komplikovanější. I když situaci chtějí akceptovat, může pro ně být přechod příliš náhlý. Snaží se pak buď volit takové opisné věty, které nevyjadřují rod, nebo koncovky různě „šumlují“ a polykají, aby nebylo příliš jasné, jaký rod zazněl. Není výjimkou, že rodina v komunikaci přechází na angličtinu, která v přímé řeči rod nevyjadřuje.

V případě institucí (škola a další) je jasné, že část administrativy se musí řídit oficiálními údaji. Doporučuje se ale všude tam, kde je to možné, přidat, například do závorky, poznámku s preferovaným oslovením, umožnit změnu přezdívky v internetových účtech (Teams a podobně) a respektovat přání týkající se oslovení a rodu. Zbytek je na každém člověku, jeho hodnotách, ohleduplnosti a informovanosti. A platí to pro obě strany, protože nikdo není neomylný, a i okolí potřebuje čas, aby změny vstřebalo a zvyklo si na ně.