Vývoj dětí v náhradních formách péče

V České republice vyrůstá zhruba 1 % dětí mimo vlastní rodinu. Jedná se o děti, jejichž rodiče je nemohou, nechtějí nebo nezvládají vychovat sami. Častými důvody k zařazení dítěte do náhradní péče jsou nezvládnutá výchova, zanedbávání, týrání dětí, alkoholismus, trestná činnost rodičů či nízká sociální úroveň rodiny. Ve většině případů tyto děti své rodiče mají, jsou tedy většinou tzv. sociálními sirotky. Pouze 1-2 % dětí jsou skutečnými sirotky. Tyto děti jsou pak odsouzeny prožívat část či celé své dětství a období dospívání v náhradní péči. Náhradní péče zahrnuje dva odlišné modely výchovy dítěte - náhradní péči rodinnou a náhradní péči ústavní. Řada vědeckých studií, publikovaných již více než 50 let, prokazuje skutečnost, že institucionální formy výchovy zásadním způsobem a ve všech ohledech negativně ovlivňují vývoj dítěte a nemohou, i přes kvalitní materiální zabezpečení a navyšování personálu, zabezpečit jeho plnohodnotný vývoj. Vzhledem k tomu, že v České republice se do náhradních forem péče umisťuje velké množství dětí, podpořilo Ministerstvo práce a sociálních věcí v období let 2010 - 2011 výzkumný projekt s názvem „Vývoj dětí a jejich potřeb v náhradní rodinné a výchovné péči v kontextu současného společenského vývoje", realizovaný Psychiatrickou klinikou 1. LF UK a VFN v Praze. Cílem výzkumu bylo zmapování vývoje dětí a jejich potřeb v náhradní rodinné a výchovné péči.

PTÁČEK, Radek, KUŽELOVÁ, Hana a ČELEDOVÁ, Libuše. Vývoj dětí v náhradních formách péče. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2011. 54 s. ISBN 978-80-7421-040-2.