Vazba dětí k dospělé pečující osobě v dětském domově - analýza situace a možností [rukopis]

Základní otázkou, na kterou tato práce hledá odpověď, je, jaké jsou možnosti posilování vztahové vazby mezi dítětem ve věku 9. – 18. měsíců a pečující osobou v ústavním zařízení. A to především na straně sestry. Práce se také snaží zmapovat vnější podmínky ovlivňující formování této vazby. Pro porozumění tématu byly vybrány teoretické poznatky z vývojové psychologie, teorie vztahové vazby a z prostředí a systému ústavní péče v ČR. K dosažení nalezení odpovědí na otázky nejsilnějších činitelů vazebného chování a rozdílů při navazování vztahové vazby dítěte s různými osobami z pečujícího personálu byla použita metoda otevřeného zúčastněného pozorování interakce dítě – pečující osoba při specifických činnostech krmení a koupání. Informace o vnějších faktorech ovlivňujících vazebné chování a možnostech posilování vztahové vazby byly získány prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů s pečujícím personálem a vedením zařízení, jež byly následně vyhodnoceny metodou kvantitativní analýzy. Pozorované události krmení a koupání byly kategorizovány do jednotlivých prvků vazebného chování (na straně dítěte: vizuální pozornost, vokalizace, úsměv a vztahování rukou k pečující osobě; na straně personálu: verbální komunikace, oční kontakt a proximita). Zároveň se u pečujících osob sledovala jejich jemnocitná reaktivita a prvky z konceptu intuitivního rodičovství (přizpůsobení změně aktivity dítěte, respektování tempa dítěte při dané činnosti a zrcadlení). Pro zaznamenání intenzity pozorovaného chování byly vytvořeny škály intenzity. Z ohodnocení jednotlivých kategorií interakce dítě – pečující osoba vzešlo celkové skóre vazebného chování pro danou činnost.