Rodičovský konflikt a suicidalita adolescentů

Práce se věnuje tématu suicidality u dětí střední adolescence a vztahu ke známým rizikovým faktorům se zvláštním zaměřením na vnímání rodičovského konfliktu. V teoretické části je vymezena klíčová role rodiny a období střední adolescence s důrazem na sebevražedný vývoj. Suicidalitě a dřívějším výzkumům je věnována samostatná kapitola. Poté jsou představeny významné teorie osvětlující dopad rodičovského konfliktu na dítě: teorie emoční jistoty, kognitivně-kontextuální ráme, specifický emoční model. Výzkum využívá tyto metody: CPIC – Škála dětské percepce konfliktu mezi rodiči, IPPA – Dotazník citové vazby k rodičům a vrstevníkům, PAQ – Škála sebehodnocení dítěte, CASPI – Dotazník sebevražedného rizika pro děti a adolescenty. Suicidální respondenti byli stanoveni na podkladě dvou přístupů: metodou (A) respondenti s velmi vysokou mírou psychosociálního stresu, tedy ve vysokém riziku pro sebevražedné jednání; a metodou (B) respondenti, kteří uvedli suicidální ideace nebo fantazie o vlastní smrti nebo dřívější zkušenost se suicidálním pokusem. Výzkumem bylo potvrzeno vyšší sebevražedné riziko v souvislosti s vnímaným rodičovským konfliktem, nikoliv s rozvodem. Významným elementem rodičovského konfliktu s nežádoucím efektem na dítě byl pocit ohrožení (hrozba, kterou dítě vnímá jako vyplývající z konfliktní situace mezi rodiči, a nemožnost ovlivnit konflikt). Suicidální respondenti vykazovali statisticky významně nižší důvěru k otci a matce. Naopak v osobnostních charakteristikách uváděli daleko vyšší míru agrese a hostility, negativního sebepojetí, emoční lability a pesimismu. Některé charakteristiky byly statisticky průkazné pouze v jednom případě dělení suicidálních respondentů (metoda A nebo B): vyšší triangulace (zatažení do konfliktu) byla prokázána u suicidálních respondentů (metodou A), slabší důvěra ke kamarádům u suicidálních respondentů (metodou B), slabší tendence k závislosti u suicidálních (metodou B). Výsledky této studie jsou porovnávány s dřívějšími zjištěními. Na závěr jsou předloženy návrhy rozšíření výzkumu do budoucna ve snaze nalézt spolehlivé prediktory a zmírnit suicidalitu adolescentů.

Vedoucí práce Lenka Lacinová.