Když tě trápí úzkost, odložíme ji do krabičky. I to se učí rodiče v novém kurzu, vysvětlují psycholožky

V programu Bez obav se zaměřujete na rodiče menších dětí. Jak tedy zhruba starých a s jakými potížemi?

Marie Polášková: Náš program se zaměřuje na úzkosti, a to z toho důvodu, že právě úzkosti, strachy a obavy jsou jedním ze symptomů, které se u dětí projevují nejdřív. Cílíme na děti ve věku mezi sedmi a dvanácti lety, u nichž jsou právě úzkosti poměrně časté.

Může skutečně v případě dětských úzkostí rodič jako laik nahradit odborníka?

Marta Fišerová: Určitě na rodiče neklademe celou váhu toho, že by měli nahrazovat odborníky. Lepší je asi říct, že rodič je jedním z podpůrných sloupů konkrétního dítěte, který může opravdu hodně přispět k jeho pohodě. Program Bez obav rodičům poskytuje psychoedukaci, aby pochopili, co se v jejich dětech odehrává, a navíc je vybavuje technikami a strategiemi pro zvládání jejich obtíží. Jde i o to, že čekací lhůty ke specialistům jsou třeba šest měsíců dlouhé, a během toho půl roku mohou dělat mnohem víc než jen pozorovat, jak se jejich dítěti nedaří. Navíc výzkumy ukazují, že až dvě třetiny dětí potom ve výsledku péči terapeuta ani nepotřebují, když rodič začne s dítětem na překonávání strachu včas pracovat. Když začne využívat techniky, které se naučí, změní své reakce na projevy úzkosti, tak může udělat strašně moc.

A není to náhodou tak, že úzkostný rodič vychová úzkostné dítě? Protože v některých rodinách se úzkost táhne napříč generacemi.

Marie Polášková: To není určitě pravidlem. Je fakt, že určitou větší citlivost vůči podnětům u rodiče může dítě zdědit, stejně jako se dědí jiné osobnostní rysy. A když má rodič tendenci k úzkostlivým reakcím, může to od něj dítě nevědomky převzít.

Celý článek najdete zde: https://eduzin.cz/wp/2024/02/05/kdyz-te-trapi-uzkost-odlozime-ji-do-krabicky-i-to-se-uci-rodice-v-novem-kurzu-vysvetluji-psycholozky/