Jak se dá pomáhat dítěti s poruchou attachmentu v rodině?

Dítěti s poruchou attachmentu se pomáhá hlavně skrze bezpečný, přijímající a předvídatelný vztah s pečujícími osobami. Důležitý je čas, stabilní denní rytmus, společné rituály, citlivé pojmenovávání emocí, společné činnosti a opakované ujišťování, že minulost dítěte není jeho vina. Léčba se neobejde bez rodičů nebo pečovatelů a může být dlouhá, proto potřebují podporu odborníků i blízkých. Využívají se také některé formy psychoterapie, při nichž terapeut pracuje s dítětem i rodičem.

Rodiče podporují zdravý emocionální vývoj hlavně citlivou každodenní komunikací s dítětem. Pomáhá všímat si jeho „nabídek“ – ukazování, zvuků, gest nebo mimiky – a přiměřeně na ně odpovídat povzbuzením, útěchou, pomocí nebo společnou hrou. Důležité je také pojmenovávat, co dítě vidí, dělá nebo cítí, střídat se v komunikaci a nechat mu čas na reakci. Takové interakce posilují vzájemné pouto, podporují zvídavost a vytvářejí podmínky pro rozvoj sebekontroly, komunikace a dalších důležitých dovedností.