Rodiče nejsou návštěva

Jak probíhají hospitalizace dítěte v souvislosti s koronavirovými opatřeními? Mohou nemocnice omezit kontakt s příbuznými? Na to odpovídala poradkyně paní Ágnes Němečková z organizace Juno Moneta, která zastupuje práva převážně nezletilých pacientů.

Může rodič za dítětem, když je nutné jej hospitalizovat v průběhu nouzového stavu? Jak to probíhá? Jak by to správně probíhat mělo?

Podobné věci ohledně tematiky práv nezletilých pacientů řešíme už několik let. Pro nás tento stav (ohledně nouzových opatření v souvislosti s koronavirem) není nový. Situace, kdy se zabraňuje kontaktu rodičů s nezletilými dětmi v nemocnicích, řešíme každý rok během chřipkových epidemií, kdy se některé nemocnice prostřednictví svého vnitřního nařízení uzavřou a rodiče od dětí vykazují víc než normálně. Počet případů, kdy se na nás rodiče obrací o pomoc, je nyní srovnatelný s běžnou chřipkovou epidemií.

Z hlediska legislativního se ani během karantény nic nemění, protože rodiče nejsou návštěva. Rodič je zákonný zástupce a ze zákona má právo na nepřetržitý kontakt s dítětem, do chvíle, než ho omezí soud. To znamená, že dokud není vydané, například, předběžné opatření na omezení rodičovských práv, nelze oddělit rodiče od dítěte.

A to platí v době nouzového stavu, i v době chřipkové epidemie, stejně jako v době běžného fungování nemocnic. Rodiče samozřejmě nesmí ohrožovat jiné děti ani personál nemocnic, neměli by být agresivní, pod vlivem drog či alkoholu, neměli by personál napadat a samozřejmě by neměli být nemocní. Když jdou do nemocnice s chřipkou nebo angínou, pochopitelně ohrožují ostatní děti i personál tím, že je nakazí. To jsou situace, kdy nemocniční personál může zákonného zástupce nějak omezit, ale nelze to dělat plošně. Což se nyní bohužel děje. A ono se to děje i během těch běžných chřipkových epidemií, kdy se nemocnice stáhnou, zavřou. Pak to funguje stylem: „To dítě nám tady nechte a běžte.“

Už na začátku současného nouzového stavu vláda vydala různá mimořádná opatření, ale byla, a stále zde je, výjimka ohledně návštěv v nemocnicích pro zákonné zástupce a nějaké další skupiny. Tedy od začátku i po celou dobu trvání nouzového stavu děti mají právo na přítomnost zákonného zástupce u sebe v nemocnici.

Liší se přístup jednotlivých nemocnic, nebo jsou v tomto metodické pokyny jasné?

Nemocnice o některých zákazech rozhodly samy. Taková nařízení jsou v podstatě protiprávní. Funguje to tak, že Krajská hygienická stanice vydá nějakou zprávu pro zdravotnická zařízení, školská zařízení, sociální služby a tak dále. O tom, že v dané oblasti je nárůst nakažených chřipkou nebo nějakým jiným onemocněním, které už spadá do úrovně epidemie a nemocnice se podle toho mají zařídit. To znamená, že mohou omezit návštěvy na porodnici, na JIP, ARO atp. Ale týká se to návštěv, nikoliv přítomnosti rodičů, zákonných zástupců nebo osob blízkých. Některé nemocnice to bohužel berou tak, že zákaz udělají komplexně a nemocnici prostě uzavřou. Často se odkazují na to, že jim to nařídil krajský hygienik.

My jsme s hygienami v kontaktu, takže víme, co rodiče mohou, a co ne. Pokud je tedy nemocnicí rodiči zakázán kontakt s dítětem, je to porušování základních práv dítěte. Zakázat přístup tří babiček, čtyř tetiček a sedmi bratranců je samozřejmě v pořádku, ta rizika se musí minimalizovat. Ale zakázat přístup matky nebo otce ke tříletému dítěti, které jde dvakrát během tří dnů na odběr mozkomíšního moku, to nelze. A bohužel toto se opravdu stalo. Někdy je těžké to řešit a nemocnice nechtějí ustoupit. Přitom rodič má právo být nepřetržitě přítomen u hospitalizovaného dítěte v nemocnici do jeho 18 let. Bohužel si z kapacitních důvodu někdy nelze nárokovat lůžko pro doprovod. Pokud se však doprovod rozhodne sedět u lůžka dítěte na židli a nepřekáží zdravotníků v přístupu k ostatním pacientům nelze ho vykázat ani v noci.

Jak tuto situaci rodič může řešit, aby byl s dítětem pokud možno co nejdříve. Existuje nějaký obranný mechanismus?

Určitě je důležité zůstat v klidu. Nenechat se vyprovokovat k žádnému konfliktu, protože to k ničemu nevede. Je dobré znát metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví, který po obrovském tlaku spousty odborníků i naší organizace, vydalo ministerstvo 21. dubna 2020. Velmi se o něj zasloužila předsedkyně výboru pro práva dětí paní Šimáčková Laurenčíková. V metodickém pokynu jsou podrobné informace o tom, co nemocnice mnohou, a nemohou. Píše se tam například, že nemocnice má právo stanovit si nějaké podmínky pro zákonné zástupce – například o dezinfekci rukou, nošení roušek, testu na koronavirus atd., ale nesmí ty podmínky stanovit nesplnitelné. Například když nikde nebyly k sehnání trojkové respirátory a nemocnice by řekla: „Rodiče sem pustíme jen pokud si seženou trojkový respirátor.“ To je předem daná nesplnitelná podmínka, a to nemocnice nesmí. Je dobré tento metodický pokyn znát a mít ho případně vytištěný s sebou.

https://koronavirus.mzcr.cz/metodicke-doporuceni-k-pritomnosti-zakonnych-zastupcu-u-nezletilych-pacientu-v-dobe-nouzoveho-stavu/

Následně, pokud se rodiče s nemocnicí nedomluví, tak do toho můžeme vstoupit my. Často se na nás obrací zoufalí rodiče se slovy: „My jsme to zkoušeli a už nevíme jak dál. Pomozte nám.“ Máme pro rodiny k dispozici non-stop linku. Rodiče volají třeba i v noci, kdy právníka neseženou. A pokud se nepodaří ani nám domluvit s konkrétní nemocnicí, doporučujeme volat PČR. Policii je třeba oznámit, že je bráněno v přístupu k nezletilému dítěti a požádat, aby na místě zjednala pořádek. Často to funguje tak, že když policie přijede, vstupujeme do toho na žádost rodičů opět my a komunikujeme s policií , protože znát všechny paragrafy a v klidu argumentovat je pro rodiče v takovou chvíli velice složité. Bohužel jiná možnost řešení v takovém případě není.

Co jiní příbuzní?

Stává se, že volají i prarodiče nebo tety dětí s tím, že rodiče jsou například po autonehodě, po smrti, nebo v těžkém kómatu, a že je jim bráněno v kontaktu s vnukem nebo neteří. Taková situace se dá řešit velmi snadno, a to plnou mocí, kterou má dotyčná osoba u sebe pro případ, že by se někdy něco stalo. Plná moc dočasně stanoví daného člověka zákonným zástupcem dítěte. Vychází to z § 881 nového občanského zákoníku. Někomu to možná přijde zbytečné, ale mnohem zbytečnější je dítě traumatizovat tím, že za ním nikdo z příbuzných nemůže, když vše lze vyřešit takto jednoduše.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku