Vyrůstám v pěstounské péči

Dětí v náhradní rodinné péči - nebo chcete-li z pěstounských rodin - sice není mnoho, ale o to častěji čelí v kolektivu dětí ponižování, posměchu nebo kritice. A proto je zvlášť důležité budovat těmto dětem vlastní identitu.
Jakmile dítě začne vnímat svět, postupně zjišťuje, že něco může ovládat svým chtěním a něco ne. Postupně si vytváří odpověď na otázku: "Kdo jsem?" A to je de facto definice identity. Co se vlastní identity týká, nejtěžší je puberta. Na tuto identitu se totiž symbolicky začnou navazovat všechna selhání. "Protože nemám vlastní rodiče, kteří by mne připravili..." ho například jako první napadne po nezdařeném přijímacím pohovoru. Čím je dítě starší, tím spíš je třeba mu vysvětlovat, jak funguje hlava, že marné úvahy o tom, co nemá, budou nepřímým projevem každého smutku...
Geny nebo identita? Když se po pubertě objeví problém s dítětem, které je dosud nemělo, potřebují si rodiče změnu nějak vysvětlit a to, co uspokojí většinu, je všeobjímající odkaz na geny: Jsou s ním problémy, protože zdědil špatné geny. I když dáme přednost vysvětlení pomocí identity, musíme mít dost argumentů pro ty, kteří argumentují rasově či geneticky. To nejsou vždy cizí lidé, rasistické útoky zažívají rodiče i ze strany blízkého příbuzenstva - prarodičů či sourozenců. Nepodceňujme žitý rasismus naší společnosti, protože náhradní rodiče musí dát svým dětem do rukou nástroj, jak účinně argumentovat s okolím.
Moderátor: Zdeněk Eška
Psycholog: PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.
Host: Miloslava Striová, pěstounka

Délka videa: 00:16:51.

Poznámka: Chybí konec pořadu, část titulků.