Syndrom CAN v urgentní medicíně: Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte

Pojem „CAN“ je zkratkou z anglického termínu Child Abuse and Neglect Syndrome a do češtiny je překládán jako syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. V českých zdrojích je nejčastěji definován dle prof. MUDr. Jiřího Dunovského, DrSc., jako „jakékoli nenáhodné jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby, které je v dané společnosti odmítané a nepřijatelné a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, popř. způsobí jeho smrt“. Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte tak v sobě zahrnuje fyzické i psychické formy týrání, sexuální zneužívání, zanedbávání, ale také šikanu, kyberšikanu, Shaken baby syndrom (syndrom třeseného dítěte) nebo Münchhausen syndrom by proxy (Münchhausenův syndrom v zastoupení).  Nejčastěji postihuje syndrom CAN nejmenší děti (kojence a batolata) a dále děti zranitelné, tj. děti zdravotně znevýhodněné a vyžadující zvýšené nároky na péči (např. děti s VVV, s PMR, děti nesoběstačné – vyžadující polohování, rehabilitace, speciální výživu nebo také děti s ADHD nebo PAS). Kvalifikované odhady uvádějí, že v ČR je týráno 1–2 % dětské populace ve věku do 15 let a ročně na následky týrání a špatné péče umírá kolem 50 dětí. [2] Orgány sociálně-právní ochrany dětí odhalí každoročně přibližně 9 500 dětí zasažených syndromem CAN, což je jen pomyslná „špička ledovce“.