Subjektivní vnímání rodinného výchovného stylu a prožívaná autonomie v období mladší dospělosti

Cílem této práce je hlubší porozumění možným souvislostem mezi subjektivně vnímaným rodinným výchovným stylem a prožívanou mírou autonomie v období mladší dospělosti. Studie je založena na principech kvalitativního výzkumu. Výzkumný soubor tvořilo osm respondentů ve věku 21-25 let. Data byla získána prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů s respondenty, v rámci nichž byl zjišťován subjektivně vnímaný rodinný výchovný styl, který respondentům rodiče poskytli, dále vnímání vlastní dospělosti a prožívaná míra autonomie v různých oblastech lidského života. Dle výsledků výzkumu, respondenti, jež vnímají rodinný výchovný styl jako poskytující jim velkou míru volnosti, pociťují vysokou míru autonomie v různých oblastech svého života, výjimku většinou tvoří finanční autonomie či bydlení s rodiči. Sami se za dospělé nicméně zatím nepovažují. Respondenti, kteří vnímají rodinný výchovný styl jako omezující a neposkytující jim dostatečné množství svobody, pociťovali v dětství malou míru autonomie, tato autonomie ale v průběhu přechodu ze střední školy na školu vysokou vzrostla, kde se jako podstatný faktor podle respondentů jeví i partnerský vztah, jež nárůstu autonomie napomohl.

Oponent Lenka Lacinová.