Subjektivně vnímaná autonomie u dospívajících pocházejících ze sociálně znevýhodňujících podmínek

Tato bakalářská práce se zabývá subjektivně vnímanou autonomií dospívajících pocházejících ze sociálně znevýhodňujících podmínek, konkrétně pak uživatelů nízkoprahového zařízení v centru Brna. Cílem práce je porozumět, jakým způsobem tito dospívající svoji autonomii prožívají, jak o ní přemýšlejí a jak se projevuje v jejich běžném životě, ale také popisovat případné odlišnosti od obecně přijímaných teoretických poznatků v této oblasti. Práce je vystavěna na zásadách kvalitativního výzkumu. Soubor byl tvořen 6 respondenty ve věku 13-16 let. Data byla získána prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů, v rámci nichž byli respondenti dotazováni na subjektivně pociťovanou autonomii ve vztahu s rodiči, ve vztahu s vrstevníky a v romantických vztazích a ve vztahu ke škole a vzdělání, ale i na celkovou pociťovanou kvalitu a spokojenost uvnitř těchto vztahů. Navzdory předpokladům, že rodinné zázemí sociálně znevýhodněných adolescentů je často nefunkční, respondenti podávali jinou zprávu – svůj vztah s rodiči (resp. matkou, neboť otec často chyběl) vnímali velmi pozitivně a popisovali podporu, kterou jim rodiče poskytují. Ve většině případů tak tento vztah poskytoval uspokojivé podmínky pro rozvoj autonomie respondenta. Dotazovaní popisovali příklady svého autonomního chování i ve vztazích s vrstevníky, a ačkoli se místy vyskytla i potřeba vrstevnické konformity, pohybovala se v běžných mezích. Z odpovědí respondentů se také zdá, že jsou autonomními jedinci i v rámci školy (i když mnohdy za cenu konfliktů s učiteli) a dokážou se samostatně rozhodovat i o dalším vzdělání. Respondenti tohoto výzkumu tedy svoji autonomii prožívají způsobem velmi podobným tomu, co literatura popisuje u „běžné“ populace dospívajících.

Oponent Lenka Lacinová.