Stabilita koresidenčních partnerství po narození prvního dítěte v České republice před a po roce 1989

Cílem předkládané diplomové práce bylo analyzovat stabilitu koresidenčních partnerství po narození prvního dítěte v České republice a sledovat, zda v této stabilitě došlo k nějaké změně po roce 1989. Práce je složena ze dvou částí – teoretické a empirické. Teoretická část se zabývá tématy spojenými s narozením dítěte, vstupem do manželství a nesezdaným soužitím. Soustředí se přitom zejména na to, jakým způsobem dané události ovlivňují stabilitu vztahu a jaké demografické změny v souvislosti s nimi můžeme pozorovat po roce 1989 v České republice. Pro analýzu v empirické části práce byla použita data z Generations and Gender Survey pro Českou republiku z roku 2005, která byla analyzována pomocí analýzy přežití, konkrétně Coxovy regrese. Předpokládala jsem, že na stabilitu koresidenčního vztahu po narození prvního dítěte bude mít negativní vliv nesezdané soužití, a to jak na začátku vztahu, tak při narození dítěte, zatímco vstup do manželství bude stabilizujícím prvkem. Dále jsem předpokládala, že negativní vliv nesezdaného soužití bude v čase klesat, zatímco význam vstupu do manželství zesílí. Výsledky ukázaly, že uzavření sňatku je stabilizujícím prvkem a síla tohoto efektu roste v čase. Také negativní vliv nesezdaného soužití přetrvává v čase, nejsilnějším destabilizujícím prvkem je však sama kohorta roku narození dítěte, kdy ženy, jejichž dítě se narodilo do kohorty roku narození po roce 1989, mají dvakrát vyšší pravděpodobnost rozpadu koresidenčního partnerství po narození dítěte.