Proměny role nejstaršího potomka v rodině po narození výrazně mladšího sourozence

Práce je zaměřena na proměnu role nejstaršího sourozence v rodině po narození mladšího sourozence s velkým věkovým rozdílem. Funkcím rodiny a zároveň vztahům mezi sourozenci se věnuje velké množství výzkumů, jejichž výsledky byly shrnuty v úvodní části. Byl také vysvětlen fenomén parentifikace. Na tomto základě byla položena výzkumná otázka, zda lze nalézt konkrétní projevy fenoménu parentifikace v prostředí rodin se sourozenci s výrazným věkovým rozdílem. Kvalitativní výzkum byl veden formou rozhovorů s nejstaršími potomky. V rámci svého vyprávění uváděli retrospektivně své vlastní zkušenosti, pocity a nové znalosti. Respondenti uvedli projevy, které lze hodnotit v kontextu fenoménu parentifikace – přenos povinností, společné učení se, vyhledávání společných aktivit, obliba společného trávení času, velmi dobrý vztah sourozenců a v neposlední řadě vnímání sourozence jako svého dítěte. Je ovšem velmi zajímavé, že nejstarší sourozenci přenos rolí nevnímají, péči o sourozence berou jako samozřejmou. Fenomén parentifikace se tak v prostředí úplné a fungující rodiny stává něčím přirozeným a nemusí mít negativní důsledky, s nimiž bývá často spojován.

Vedoucí práce Lenka Lacinová.