Nejednoznačnosti a nejednotnost praxe sociálních pracovníků v oblasti náhradní rodinné péče a jejich důsledky

Zákonné normy, nařízení a vyhlášky zohledňují a pokrývají relativně široký rámec, ve kterém se sociální pracovníci v případě ochrany ohrožených dětí, v našem případě konkrétně v oblasti náhradní rodinné péče (dále NRP), při rozhodování o způsobech intervence pohybují. Zákon nejčastěji stanoví, co mají sociální pracovníci dělat v rámci určitých lhůt a procesních pravidel. Ačkoliv se lze domnívat, že nařízení a zákony představují dostatečnou oporu pro rozhodování sociálních pracovníků pro práci v oblasti NRP, je zřejmé, že pro sociální pracovníky je často obtížné se rozhodnout, jakým způsobem postupovat. Ebsen ve své stati věnované rozhodování sociálních pracovníků upozorňuje dále na skutečnost, že řada nutných úkonů a rozhodnutí není zákonem stanovena, není specifikován např. obsah dialogu s dětmi a rodiči, způsoby shromažďování informací apod. Smith rovněž upozorňuje na komplexitu sociálních situací, kterými se sociální pracovník zabývá a zdůrazňuje, že tuto komplexitu je nutné reflektovat a snažit se jí porozumět prostřednictvím všech prostředků, které k tomu máme k dispozici.