Hospitalizace dítěte z pohledu doprovázející osoby

Rodina se stává po roce 1990 součástí léčebného i ošetřovatelského procesu. V případě hospitalizace dítěte nejsou již styky dítěte s rodinou nuceně přerušeny, ale naopak vzniká možnost společného pobytu dětí a rodičů či jiných osob pečujících o dítě. Výhodou tohoto systému je mimo jiné i to, že doprovázející osoba může zhodnotit kvalitu poskytované péče, vybavenost zdravotnického zařízení, přístup zdravotnického personálu k dítěti a míru informovanosti o zdravotním stavu a léčebném režimu dítěte.

In the early 1990s, the family became a part of the therapeutic and nursing process. In case a child is hospitalized, his or her contacts with the family are no longer necessarily broken; on the contrary, there is a possibility for children and parents (or other carers) to stay in the hospital together. Among other advantages, this system allows the accompanying person to evaluate, from their own point of view, the quality of care provided, the quality of hospital equipment, the approach of medical staff to the child, and the degree of awareness of the child‘s health condition and therapeutic process.