Deinstitucionalizace a transformace služeb pro děti – Manuál pro dobrou praxi

Výzkum a praxe za posledních šedesát let prokázaly negativní dopady ústavní péče na děti. Účelem tohoto dokumentu je pomoci tvůrcům politiky, odborníkům a jiným zainteresovaným osobám transformovat systémy ústavní péče na služby založené na podpoře rodině a podpoře komunity. Všechny země se musí postarat o děti, které nemohou z jakéhokoli důvodu žít se svými rodiči, ať dočasně, nebo trvale. Toho je dosaženo tím, že jsou dětem poskytovány tři hlavní typy náhradní péče. Jedná se o pěstounskou péči a poručnictví (druhý termín se používá při péči zajišťované příbuznými), rezidenční péči a adopci. Většina zemí v určité době využívala ústavní péči o děti. Ústavní zařízení jsou často zakládána s dobrými úmysly, v přesvědčení, že je to nejlepší způsob, jak se postarat o děti. Důkazy však ukazují, že rodinné a komunitní formy péče pravděpodobně lépe splní potřeby dětí. Zkušenosti v rušení ústavní péče v mnoha zemích ukazují, že tento proces je dětem, rodinám, komunitám i vládám prospěšný.
Osoby, které byly zapojeny do procesu uzavírání zařízení rezidenční péče a zajištění alternativních forem péče, se cestou setkaly s mnoha problémy, překážkami a dilematy. Rady v tomto manuálu jsou založeny na aktuálních osvědčených postupech při rušení umísťování dětí do rezidenční péče, které byly stanoveny na základě zkušeností odborníků v celé Evropě. Manuál se pokouší upozornit čtenáře na některé problémy a překážky a nabízí rady a praktické metody pro jejich řešení. Pojednává o procesu rušení ústavní péče v celé jeho složitosti.