Život s nevidomými rodiči mě ovlivnil hodně, předčasně jsem dospěla, říká učitelka Jana

„Rodiče se mi snažili dělat hezké dětství, ráda na to období vzpomínám. Sama jsem dnes matkou malého syna a občas mě napadne, že nevím, jak bych bez zraku fungovala,“ vypráví Jana Bradáčková, která se narodila nevidomým rodičům. Maminka Jany má stejně jako nevidomá Alena ze seriálu Mámou potmě retinopatii nedonošených, tatínek trpěl cukrovkou. „Můj táta už nežije. Byl nevidomý kvůli diabetu. Viděl jen světlo a stín. Vždycky jsem k němu vzhlížela, je pro mě ikona. Byl hodně schopný a chytrý. Nejdřív pracoval jako telefonista, pak na počítači, a to díky přídavnému řádku v Braillově písmu. Ráda na tátu vzpomínám,“ vysvětluje Jana, kterou rodiče ovlivnili při volbě povolání. Dnes je učitelkou v pražské základní škole pro zrakově postižené.

‚Nahrazovala jsem oči rodičů‘

Jana si pamatuje, jak jí maminka jako malé četla knížky v Braillově písmu. Vyražené ho měli i na hracích kartách. Rodina podnikala výlety vlakem i do muzeí, kde Jana rodičům popisovala exponáty. „Nahrazovala jsem jejich oči. I v tramvaji jsem jim říkala, co vidím z okénka, a později jsem jim všechno možné četla. Ten zrakový hendikep rodičů mě určitě ovlivnil hodně,“ konstatuje Jana, která si vybavuje také drobnosti, že jako dítě neměla nikdy na narozeninovém dortu svíčky.

Celý článek najdete zde: https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/serial-mamou-potme-slepa-maminka-vyrustani-dite_2501091003_har