Děti tolik neřeší samotné přijímačky jako tlak na výkon a zklamání rodičů, říká ředitelka Linky bezpečí

Potřebovala jste někdy vy sama odbornou pomoc psychologa?

Upřímně ne. Ale asi před dvanácti lety jsem si prošla vyhořením, což byl důvod, proč jsem skončila v korporátu a začala se věnovat práci v neziskové organizaci. To mi dává větší smysl. Někdy říkám s nadsázkou, že z obchodování s věcmi jsem se posunula k obchodování s dětskou pohodou.

Zavolala byste jako dítě na Linku bezpečí?

Bylo mi 16, když mi zemřeli rodiče. Tenkrát Linka bezpečí neexistovala a já ani nevím, jestli bych měla odvahu zavolat. A také si myslím, že by pro mě bylo velmi těžké své pocity pojmenovat. A tak jsem spíše brečela do polštáře nebo kamarádce na rameni.

Co vás tehdy drželo?

Asi úkol, který mi ještě za života dala maminka. Moje výrazně starší sestra už v té době měla děti, jenže ona i manžel byli alkoholici a maminka mě prosila, abych se o ně postarala. A já jsem hrozně moc nechtěla žít jako moje sestra, a tak jsem se snažila. Pomáhala jsem jejím dětem, jak to šlo. Jsem taková kvočna, myslím, že jim tou péčí trochu lezu na nervy stejně jako svému dospělému synovi.

Na Lince bezpečí pracujete už 10 let. Změnila se témata, se kterými se na vás děti obracejí?

Na začátku hrály prim vztahy – s rodinou, s vrstevníky a také první lásky. Dnes jsou to úzkosti, sebevražedné tendence a sebepoškozování. Tyto statistiky potvrzují i údaje jiných odborných skupin a organizací zabývajících se dětskou psychikou.

Celý článek najdete zde: https://www.novinky.cz/clanek/dite-rodina-deti-tolik-neresi-samotne-prijimacky-jako-tlak-na-vykon-a-zklamani-rodicu-rika-reditelka-linky-bezpeci-40520580