V pasti českých škol

Datum publikace: 12. 06. 2017
Periodikum:
Respekt
Rozdíly v českých školách se dramaticky prohlubují. A doplácejí na to pochopitelně především děti. Velmi závažnou skutečností je například fakt, že děti z rodin vysokoškoláků jsou ve vzdělávacím procesu úspěšnější. A školy nejsou schopny s tímto faktem něco udělat.

V devadesátých letech 20. století nepatřilo školství k hýčkaným dětem české transformace, a možná i proto dostalo důležité varování. Česko se tehdy začínalo účastnit mezinárodních testů kvality vzdělávání PISA a z nich vycházelo, že zdejším vzdělávacím systémem výrazně úspěšněji procházejí děti vzdělanějších rodičů. Ti totiž umí své potomky lépe doučit obtížnější látku, připravit na zkoušky a vůbec motivovat k učení. Proto se tyto děti snáz dostávají na střední a vysoké školy. Nejde o nic nečekaného, v Česku se ale ve srovnání s jinými vyspělými státy projevoval efekt vzdělaných a motivovaných rodičů už tehdy nadprůměrně silně.

Podle expertů taková informace dokazuje selhání státních základních škol, jejichž úkolem není vychovávat jedny lépe než druhé, ale vyrovnávat sociální a ekonomické handicapy, s nimiž děti do škol přicházejí, a poskytovat jim v rámci možností stejně dobré vzdělání. Důležité je to i z hlediska rovnoměrného rozvoje státu: vyrovnávání sociálních nevýhod dětí totiž pomáhá chudším regionům, aby se nepropadávaly do hlubší sociální deprivace.

Když došlo po roce 2000 na reformy základního školství, přistoupil stát k většímu rozvolnění osnov a uložil školám sestavovat si vlastní, z centra schvalované a kontrolované vzdělávací programy. Vedení škol přibyly administrativní kompetence a odpovědnost. To spolu se zvýšením povinných ročníků z osmi na devět znamenalo, že ředitelům škol výrazně přibyla práce. Její zvládnutí má podle praktiků značně různé výsledky, zvlášť u sestavování vlastních vzdělávacích osnov. Časem přibyla možnost žádat o podporu z evropských peněz, což rovněž přispělo k výraznějšímu odlišení úspěšných a méně úspěšných škol.

Zároveň stát znemožnil školám větší volnost ve výběru, kdo na nich bude učit. Začal totiž trvat na tom, že učit smí pouze vysokoškolák s pedagogickým vzděláním. To může znamenat, že méně oblíbené regiony v rámci Česka obtížně shánějí kvalitní učitele, zároveň nemohou zaměstnat lidi z jiných profesí, kteří mají zájem uprostřed své kariéry změnit životní styl a jít učit.

Další velká změna pak vstoupila do školství neplánovaně. David Souček ze společnosti Kalibro si díky pravidelnému testování vybraných škol všiml, že výrazně přibylo dětí, které odpovídají kladně na otázku, zda mají alespoň jednoho rodiče vysokoškoláka. Zatímco ještě v polovině nultých let to bylo u páťáků asi 18 procent, nyní jde téměř o 30 procent. Podle všeho se tak projevuje efekt otevírání univerzit, k němuž začalo po revoluci docházet. "Do základních škol přišly děti rodičů, kteří se v mnohem větším množství začali dostávat na vysoké školy," říká Souček.

Celou rozsáhlý analytický článek naleznete v aktuálním vydání týdeníku Respekt.