- Domů
- O čem se mluví
- Sklon ke vztekání je dědičný
Sklon ke vztekání je dědičný
Datum publikace: 11. 01. 2016
Periodikum:
vitalia.cz
Máte ve svém okolí zuřivce a vzteklouna? Jak se to stalo a dá se s tím vůbec něco dělat?
Jeden z otců české psychiatrie, prof. Vladimír Vondráček, vytvořil termín – afekt zlobný. Obvykle je nepřiměřený podnětu, bývá přehnaný. Tvoří jej částečná synonyma – hněv, zlost a vztek. Hněv bývá ovšem pokládán za dlouhodobou emoci, vztek je zařazen k afektům. Zlost má blíže k afektu, leč může mít i charakter dlouhodobého emočního ladění. Z náboženského pohledu je hněv jeden ze sedmi hlavních hříchů. Trvá-li dlouho, hovoří se o nepřátelství (hostilis). Ve vyhrocené podobě i o nenávisti. Člověk rychle podléhající zlobným afektům je prchlivý. Jeho výraznou vlastností je tudíž prchlivost.
- Patický afekt vzniká náhle. Je to nepřiměřeně silná emoce. Připomíná řádění Golema.
- Raptus je náhle vzniklý, krátce trvající a s neobyčejnou silou probíhající pohybový projev. Může vést k útěku, útoku či pokusu o sebevraždu nebo sebezmrzačení. Je provázen prudkým afektem strachu, vzteku či úzkosti.
- Paroxysmální afekt bývá náhlý záchvat strachu bez zjevné, aktuální příčiny. Může trvat hodiny i déle.
Specificky český termín „blbá nálada“ je zřejmě kombinací zlosti okořeněné hněvem, závistí a částečnou depresí.
Celé znění zprávy najdete na: https://www.vitalia.cz/clanky/sklon-ke-vztekani-je-dedicny/.
Související články na portálu Šance Dětem: