Rodiče vs. učitelé

Vidět je to na statistikách České školní inspekce. Stížností od rodičů, které na úřadu pověřeném dohledem nad kvalitou vzdělávání, už několik let pravidelně přibývá.

Rodiče si stěžují na leccos. Na to, že se s nimi škola o jejich dětech nebaví. Na to, jak se učitel chová k dětem ve třídě. Požadují zavedení efektivnějších vyučovacích metod. Stěžují si i na to, že škola neřeší šikanu. Nebo na kvalitu jídla ve školní jídelně. Stěžují si ale i učitelé. Podle řady z nich jsou rodiče častěji než dříve agresivní, přicházejí za nimi s nerealistickými požadavky, nebo se naopak o fungování svého dítěte ve škole vůbec nezajímají.

„Jsou učitelé, kteří s velkou dávkou nostalgie vzpomínají na dobu, kdy se před třídní schůzkou třásli strachy rodiče. Teď je to naopak, strachy se před nimi třesu spíš já,“ říká učitelka jedné z pražských základních škol, která si nepřála být jmenována. Nejhorší jsou podle ní rodiče, kteří si nedokážou připustit, že jejich děti nejsou geniální, a tak obviňují právě pedagoga z neschopnosti. Jenže – školní inspekce v průměru u 40 procent stížností, které se k ní dostanou, dává za pravdu právě rodičům.

Když inspektoři hodnotili školy podle toho, zda zvládají s rodiči jednat jako rovný s rovným, došli k závěru, že na jedničku to umí jen na necelých 10 procentech základek. Na dalších 86 procentech škol jsou dobří, ale mají rezervy. Na zbylých 4 procentech by inspektoři jednání učitelů k rodičům ohodnotili pětkou. „Někteří pedagogové mají tendenci jednat s rodiči bez potřebného respektu, například podle schématu ‚nadřízený–podřízený‘, tedy škola požaduje, rodiče musí zajistit,“ říká Ondřej Andrys, náměstek ústředního školního inspektora.

Celý článek naleznete v dnešním tištěném vydání deníku Mf Dnes.