Přílišná chvála děti znejistí

Ale příliš mnoho komplimentů může způsobit, že si zvykne příliš se nesnažit, aby dosáhlo nějakých výsledků, píše italský deník Corriere della Sera.

Zlatá střední cesta

Jako vždy je třeba zlaté střední cesty. Co bychom měli dítěti říkat a čemu bychom se měli vyhnout, říká profesorka a docentka mezikulturní pedagogiky na milánské univerzitě Milano-Bicocca Alessia Agliati.

Koncem 90. let studie Kolumbijské univerzity ukázala, jak děti, které byly velmi chváleny, měly sklon vyhýbat se výzvám a obtížným situacím a volily si jednodušší cíle ze strachu, že nesplní očekávání dospělých, a tudíž se jim už pochvaly nedostane. Navíc vyšlo najevo, že děti, které byly hodně chváleny, neuměly vyřešit problémové situace a při řešení úloh dělaly více chyb.

Přílišná chvála děti zatěžuje a může v nich vyvolat strach ze selhání a z toho, že nesplní očekávání druhých. Navíc si dítě může vykládat chválu jako signál, že už nemusí vynakládat žádné úsilí. "Chvalme děti v dobré víře, že je odměňujeme a povzbuzujeme ve vytrvalosti. Jedním z největších rizik přehnané chvály je závislost dítěte na úsudku dospělého. Dítě, které je zvyklé, že je chváleno za všechno, co udělá, si pak myslí, že lidé musí chválit každý jeho čin," vysvětluje profesorka Agliati. "Tím neposilujeme sebeúctu našich dětí, spíše v nich vyvoláváme pocit nejistoty. Sebeúcta se upevňuje pokaždé, když dosáhneme nějakého cíle, dobrého výsledku a uvědomíme si, že jsme toho dosáhli sami. Sebeúcta znamená, že se v nás utvářejí kritéria pro hodnocení naší ceny. Jestliže to dospělý neustále nahrazuje a dítě chválí, nenechává mu nezbytný prostor k tomu, aby si tato kritéria vytvářelo samo. Ponechme dětem čas a prostor, aby si mohly samy říci, že jsou schopné, že to dokázaly. Sebeúcta se utváří prostřednictvím drobných každodenních úspěchů, nikoli s pomocí chvály dospělých," říká Agliati.

Celé znění článku k přečtení na: http://zoommagazin.iprima.cz/zajimavosti/prilisna-chvala-deti-znejisti

> další zprávy z médií