Pořád se mě ptal, jak to, že se na to nepřišlo dřív. Držela jsem syna v náruči a snažila se nebrečet

Po narození bylo miminko sledováno v porodnici. Pak přišla kontrola u kardiologa. „Byla to ledová sprcha. Doktor celou dobu mlčel a zíral na monitor ultrazvuku. Najednou se otočil a vypálil na mě, že je to kritická srdeční vada, že se Jonášovo srdce přetěžuje a že bude nutné tu vadu rychle řešit operací. Pořád dokola se mě ptal, kam jsem chodila na kontroly a jak to, že na to nepřišli. Stála jsem tam, držela syna v náručí a říkala jsem si, že nebudu brečet,“ vzpomíná Gabriela na moment, kdy se definitivně zjistilo, že Jonášova srdeční vada je mnohem vážnější, než se zdálo. „Nepomáhali lidi, kteří se snažili o tom nemluvit. Nenáviděla jsem větu ‚To bude dobrý!‘ Když máte dítě nemocné tak, že se bojíte o jeho život, tahle věta situaci shazuje. Pokud znáte někoho, kdo řeší tak vážnou věc, bavte se s ním, ať se vám může svěřit s tím, jak moc se bojí,“ radí Gabriela.

Celý rozhovor najdete zde: https://wave.rozhlas.cz/porad-se-me-ptal-jak-ze-se-na-neprislo-driv-drzela-jsem-syna-v-naruci-a-snazila-9357303