Na ošetření a léčbu žen-obětí domácího násilí jdou ze zdravotního pojištění miliardové náklady

I další pojišťovny měly nemalé výdaje: Česká průmyslová zdravotní pojišťovna (ČPZP) 159 388 995 korun, Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR (ZPMV) 160 421 230 korun, Vojenská zdravotní pojišťovna (VoJZP) 128 746 363 korun, Oborová zdravotní pojišťovna (OZP) 89 186 392 korun, Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna (RBPZP) 43 602 804 korun, Zaměstnanecká pojišťovna škoda (ZPŠ) 24 277 207 korun, jiné pojišťovny celkem 4 133 474 korun.

Dalších 215 miliónů korun zaplatily tyto ženy z vlastních zdrojů na doplatcích za léky a dalších přímých platbách. Náklady veřejného zdravotního pojištění vynaložené na léčbu chronických onemocnění ovlivněných domácím násilím za rok 2014 činily odhadem přibližně 1,088 miliardy korun.

Vyplývá to z rozsáhlého výzkumu Ekonomické dopady domácího násilí, který připravila proFem o. p. s., autorský tým: Petr Hork Miholová, Jitka Ondrušová, David Dohnal. Výzkum, jehož výsledky byly zveřejněny letos, zpracovala agentura Mind Bridge Consulting.

Zdravotní pojišťovny mohou peníze vymáhat po pachatelích

„Zdravotní pojišťovny mohou po pachatelích domácího násilí vymáhat zpětně formou regresů náklady na léčbu, kterou vynaložily na ošetření a léčbu obětí domácího násilí. Mnohdy se to však neděje. Jedním z důvodů je i skutečnost, že oběti domácího násilí se často zdravotnickému personálu nesvěří, že ošetření či léčbu musely vyhledat v důsledku prožitého domácího násilí, nebo do dokonce popírají,“ je uvedeno v závěrech výzkumu.

Velkou roli v pomoci obětem domácího násilí může hrát právě zdravotnický personál. Důležité je proto podle autorek a autora výzkumu vzdělávání zaměřené na zvyšování povědomí a znalostí o problematice domácího násilí. Proškolený zdravotnický personál totiž umí lépe identifikovat zdravotní problémy vzniklé v důsledku domácího násilí včetně těžkých akutních a dlouhodobých následků.

Ekonom a poslanec Evropského parlamentu Luděk Niedermayer, který napsal k výzkumu odborný komentář, uvedl, že důležité je co nejlépe pochopit, jaký je další vývoj obětí domácího násilí, a co lze efektivně dělat pro to, aby nedošlo k riziku opakování. Důležité je podle něj pochopit i to, jaké jsou rizikové faktory, které situaci zhoršují. „Podobně by bylo důležité pochopit, jaké kroky účinně změní chování těch, kteří domácí násilí páchají, a co lze činit pro ukončení tohoto chování,“ dodal.

Související články na portálu Šance Dětem:
Domácí násilí může mít na dítě horší vliv, než válečný konflikt
Násilí v partnerském vztahu

Je třeba nastavit účinná opatření, domácí násilí zažilo 27,7 % žen

Výsledky výzkumu vyčíslují finanční dopady zranění a chronických následků domácího násilí ve zdravotnickém sektoru v roce 2014, dotázáno bylo 3058 žen v celé ČR (průzkum se týkal výhradně žen, nikoli mužů-obětí domácího násilí). Jak vyplývá ze závěrů výzkumu, v České republice neexistují data o tom, kolik obětí domácího násilí je lékařsky ošetřeno. Průzkum proFem je prvním krokem k tomu, aby na potřebu sběru takových dat upozornil.

„Vedení statistik a monitorování genderově podmíněné násilí v České republice může napomoci k utvoření a nastavení účinných opatření, která povedou ke včasným zaznamenáním případů domácího násilí a která v konečném důsledku mohou pomoci snížit finanční náklady ve zdravotnictví,“ je uvedeno v závěrech a doporučeních výzkumu.

I další čísla jsou alarmující. Z průzkumu vyplývá, že domácí násilí zažilo 27,7 % dotázaných žen starších 18 let, 162 000 žen (3,65 % žen od 18 let výše vyhledalo v důsledku domácího násilí lékařskou pomoc). Téměř čtvrtina žen (asi 24 %), které zažily domácí násilí, nevyhledala lékařské ošetření, přestože je potřebovala. V 557 000 případech domácího násilí mezi partnery kdykoliv v minulosti bylo svědkem i dítě, z toho v 35 700 případech došlo k fyzickým zraněním dítěte.

Zdravotní následky jsou i dlouhodobé, častá jsou chronická onemocnění

„Zdravotními následky domácího násilí jsou nejen akutní fyzická zranění, jež vyžadují okamžitou zdravotní péči, ale zároveň a často daleko vážnější jsou dlouhodobé psychické i tělesné zdravotní následky. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) mohou být zdravotní následky násilí páchaného na ženách akutní, dlouhodobé, chronické a/nebo smrtelné. Zdravotní následky často navíc přetrvávají dlouho poté, co byl již násilný vztah ukončen,“ uvádí autorky a autor výzkumu.

Domácí násilí má i dlouhodobější následky. „Ženy, které se v průběhu života staly oběťmi domácího násilí, hodnotily svůj zdravotní stav jako horší v porovnání s těmi, které domácí násilí nezažily. Například jako velmi dobrý hodnotilo svůj zdravotní stav 29,7 % žen, které nezažily domácí násilí, ale pouze 14,1 % žen, které se s domácím násilím setkaly,“ uvádí se dál ve výsledcích výzkumu.

U žen, které zažily domácí násilí, se více vyskytují chronická onemocnění – atrida, astma, bolesti hlavy, migrény, bolesti zad, deprese, diabetes, gynekologické problémy, chronické bolesti, nespavost (poruchy spánku), poruchy imunity, poruchy příjmu potravy, posttraumatická stresová porucha, úzkost, výpadky paměti, vysoký krevní tlak, zažívací potíže a tak dále. Výskyt chronických onemocnění je statisticky významnější u žen, které domácí násilí zažily.

Informace k výzkumu Ekonomické dopady domácího násilí

Analýza byla představena na vládním výboru pro prevenci domácího násilí

„V České republice nejsou vedeny statistiky obětí domácího násilí, které vyhledaly lékařské ošetření. Provedený průzkum je tak prvním krokem ze strany zdravotních pojišťoven, statistiky vyhodnocovat a s výsledky dále pracovat. Pro nastavení vhodných preventivních opatření musíme sledovat počet pacientek a pacientů, u kterých bylo příčinou zdravotních problémů domácí násilí, jaké zdravotní následky se u nich objevovaly a jaká léčba jim byla poskytnuta,“ uvádí autorky a autor výzkumu.

Analýza byla představena i na vládním výboru pro prevenci domácího násilí, který zasedal v červnu. Odborníci a odbornice na problematiku genderově podmíněného násilí diskutovali mimo jiné i o pozměňovacích návrzích k novele zákona o obětech trestných činů, které by měly vést k efektivnější pomoci obětem domácího násilí.

Kupříkladu poslankyně Helena Válková chce prostřednictvím pozměňovacího návrhu prosadit ustanovení týkající se výslechu obětí domácího násilí – aby byl prováděn tak, že by nemusel být opakován. Uvedla to v rámci sněmovního semináře „Desátý rok zákona na ochranu před domácím násilím – proč i dnes jsou některé těžké případy domácího násilí podceňovány a méně závažné přeceňovány“, který se konal záštitou členů ústavně právního výboru, vedle Válkové také poslance Zdeňka Ondráčka, ve spolupráci s Bílým kruhem bezpečí.

Projednávaný návrh novely zákona o obětech trestných činů najdete ZDE 

Problém bývá špatná diagnostika, zda se o domácí násilí jedná, nebo ne

Ludmila Čírtková z Policejní akademie ČR na semináři uvedla, že není problém v platné legislativě, problémem ale bývá špatná diagnostika, zda se o domácí násilí jedná, nebo nejedná. Mimochodem, téma domácího násilí se dostalo i do Výroční zprávy Veřejného ochránce práv za rok 2015. Je v ní mimo jiné uvedeno, že je nutné, aby policisté o vykázání rozhodovali až po seznámení se se situací na místě…

Podle Aleny Skoumalové z Městského ředitelství Brno je třeba proškolovat nejen řadové policisty, ale i ty na vyšších postech. Nutná je spolupráce intervenčního centra s policií, důležitý je interdisciplinární tým (policisté, soudci, státní zástupci, výchovní poradci, zdravotníci, různé organizace…). Zástupkyně proFem při představování výše uvedené analýzy uvedly, že řadoví policisté se už orientují, lepší se to, potíž ale někdy bývají soudní rozhodnutí.

Ladislav Havlina z odboru služby pořádkové policie Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje řekl, že vždy je lepší člověka podezřelého z násilí vykázat, než nevykázat, neboť existuje opravné opatření, vykázaný může podat námitku, kdežto oběť opravné opatření nemá – pokud policie odjede a násilníka nevykáže, bude bita jako předtím.

Platná česká legislativa na ochranu před domácím násilím a historie jejího schvalování (inspirovaná rakouskou praxí) je ZDE:

Letos od ledna do května už 581 vykázání kvůli nahlášenému domácímu násilí

K domácímu násilí hojně dochází i letos. Policie ČR denně vyjíždí v průměru k patnácti případům nahlášeného domácího násilí,v průměru 3-4 lidi (přesné číslo je 3,72) denně vykáže z obydlí. V letošním roce (k 31. květnu) bylo podle údajů Asociace pracovníků intervenčních center vykázáno 581 lidí. Nejvíce – 82 – v Praze. V jižních Čechách 22, na jižní Moravě 60, v Karlovarském kraji 31, v Královéhradeckém 24, v Libereckém 37, v Moravskoslezském 60, v Olomouckém 42, v Pardubickém 39, v Plzeňském 14, ve Středočeském 46, v Ústeckém 79, na Vysočině 15 a ve Zlínském kraji 30.

Příběh paní Martiny, klientky organizace proFem

Paní Martina žila se svým manželem 5 let. Mají spolu syna (4 roky). Během vztahu začal manžel paní Martinu postupně kontrolovat, s kým se stýká, co dělá, když není s ním, s kým telefonuje…Po svatbě se přestěhovali za Prahu a po narození syna začala paní Martina pociťovat sociální izolaci. Manžel se na výchově ani péči o domácnost nepodílel, vymlouval se na pracovní vytížení. Martina byla na vše sama. Když se zdržela se synem u lékaře, podezříval ji, že se „s někým tahá“, vulgárně ji oslovoval, kontroloval ji ze zaměstnání telefonem, vynucoval si sexuální styk, když ho odmítla, podezříval ji z nevěry a byl vulgární. Nakonec ji začal týrat i fyzicky. Při jednom z útoků do ní strčil tak, že upadla a zlomila si zápěstí.

Na ošetření k lékaři jí odvezl, paní Martina se bála říci, že zranění způsobil on. Chtěla ho opustit, omlouval se, plakal, říkal jí, ať nebere synovi otce, souhlasil, že budou navštěvovat manželskou poradnu. Na pár měsíců se situace zlepšila. V poradně byli jednou, pak už tam manžel odmítl jít a pomalu se vše začalo vracet do starých kolejí.

Martina pracovala jako architektka a po rodičovské se vrátila do zaměstnání, které ale po několika měsících musela opustit. Manžel ji několikrát přijel zkontrolovat, přede všemi na ni křičel, jednou ji dokonce odtáhl na záchody, aby zkontroloval její spodní prádlo. Paní Martina po druhé otěhotněla, ale potratila. Domnívá se, že potrat způsobil manžel, když ji při hádce strčil a ona narazila břichem do otevřené skříně. Za několik dní poté o dítě přišla. Manželovi oznámila, že se s ním rozvede, ten jí ale vyhrožoval, že jí „ukáže“, že jí to „neprojde“. Martina měla strach, protože manžel měl vlivné postavení, a rozhodla se kontaktovat poradnu proFem. V současné době je již rozvedená, syn byl svěřen do její péče... 

Zdravotní následky, s kterými se nyní a v minulosti musela v důsledku toho potýkat:

• Zlomenina zápěstí – ošetření na chirurgii
• Potrat – vyšetření na gynekologii
• Modřiny a oděrky
• Martina chodí na terapii, bere antidepresiva
• Trpí pocity úzkosti a ohrožení, má problémy se spánkem

 Zdroj: Ekonomické dopady domácího násilí v oblasti zdraví (proFem o. p. s.), redakčně zkráceno a upraveno

Související články na portálu Šance Dětem:
Azylové domy s utajenou adresou nabízejí bezpečí

 > další zprávy z médií

Autorka: Andrea Cerqueirová