Možnosti působení ombudsmana v oblasti školství

Nejhojnějšími případy, jež ochránce může prověřovat, jsou stížnosti na správní orgány, tedy úřady. V oblasti školství jsou jimi Česká školní inspekce, případně Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, a dále také krajské úřady, vykonávající úlohu odvolacího orgánu například při přijímání dětí a žáků ke vzdělávání. Ombudsman má totiž představovat nezávislý kontrolní orgán sloužící primárně právě k prověřování výkonu státní správy. Naopak v případech, které nespadají do jeho kompetence, sice může poskytnout základní právní poradenství, jak se lze bránit nebo jak postupovat, avšak aktivně do řešení situace vstoupit nemůže. Typická je situace, kdy se stěžovatel, tedy člověk, který podal u ombudsmana stížnost či jiný typ podání, chce jeho prostřednictvím domoci svých práv v rámci civilního sporu. Tehdy ochránci nezbývá, než jej odkázat na advokáta, respektive podání žaloby k soudu. Příkladem z oblasti školství může být situace, kdy se rodič žáka chce domoci za urážku ze strany učitele odškodnění nebo omluvy v soukromoprávním sporu. Taková stížnost podaná u ombudsmana by byla bezpředmětná, až na výjimku spočívající v tom, že by urážka souvisela například s postižením onoho žáka, s jeho národností nebo s náboženským vyznáním rodiny (tehdy by ombudsman mohl stížnost prověřit a vydat zprávu o tom, že jednání učitele bylo projevem diskriminace).

Stává se také, že je ombudsman konfrontován nikoli se stížností na určitou školu, pedagogy nebo Českou školní inspekci, ale že je dotázán na právní stanovisko ke konkrétní odborné otázce, stěžovatel po něm tedy požaduje výklad školského předpisu a podobně. V takových situacích podává vysvětlení či stanovisko. Je to patrné z evidence stanovisek ombudsmana, která jsou veřejně přístupná na jeho webových stránkách (www.ochrance.cz). Pokud uvažujeme o podání stížnosti k ombudsmanovi, je dobré se s jeho stanovisky seznámit.

Co tedy ombudsman může v oblasti poskytování vzdělávání kontrolovat? Jeho úkolem je především sledovat, jakým způsobem se k prověřování stížností dětí, žáků a jejich zákonných zástupců postavila v konkrétním případě Česká školní inspekce. Ta je povinna přijímat nejen podání rodičů žáků, ale také samotných dětí a žáků. Ani ohledně těchto stížností nesmí zůstat nečinná, podobně jako v případě, že se na ni obrátí pedagogové konkrétní školy (pokud by však šlo o stížnost vyučujícího na postup vedení školy vůči němu samotnému, jde o působnost nikoli školské inspekce, ale inspekce práce, proto nelze v takových případech České školní inspekci vytýkat nečinnost). Úlohou ombudsmana pak je, aby prověřil, zda byl postup ČŠI dostatečný, tedy že učinila vše pro obranu práv toho, kdo se na ni obrátil. Pokud dospěje k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo, nebo má obdobné podezření, vyzve příslušný inspektorát ČŠI k vysvětlení postupu. V případě, že podle ombudsmana došlo k pochybení, vyzve ČŠI k nápravě, případně o dané situaci vyrozumí ústředního školního inspektora. Pokud se určitý problém opakuje, má celostátní přesah apod., řeší dané otázky ombudsman s ústředím školské inspekce při společných jednáních či na kulatých stolech. Obdobný postup ombudsman volí nejen ve školské oblasti, ale také vůči inspektorátům práce, České obchodní inspekci, České inspekci životního prostředí apod. Jeho cílem totiž primárně není kritika daného kontrolního nebo inspekčního orgánu, ale především systematická spolupráce a kultivace právního prostředí.

Celý článek vyšel na: https://www.rizeniskoly.cz/cz/casopis/skolni-poradenstvi-v-praxi/moznosti-pusobeni-ombudsmana-v-oblasti-skolstvi.m-3647.html.