Jak si poradit se separační úzkostí: Nenechávejte dítě dlouho vyplakat, jen ji zhoršíte

Malému Adamovi je 11 měsíců a je takřka „tabulkový" kojenec; čiperně leze, chodí okolo nábytku, je zvědavý, zvídavý, žvatlá první slůvka a rozdává úsměvy na všechny strany. Tedy rozdával! Ze dne na den se společenský Adámek změnil v „mamánka", který s rychlostí a hbitostí cirkusového pejska pronásleduje maminku na toaletu, do koupelny, do kuchyně, na balkón... Maminka se mu zkrátka nesmí ztratit z dohledu.

Adámek dokonce nechce pochovat ani od táty, natož od babičky, kterou vídá jednou za týden. Dokonce začal plakat i u pediatra, který ho s oblibou nazýval smějícím se sluníčkem, a na kojeneckém plavání, které do té doby miloval. Také vám Adámek někoho připomíná?

Separační úzkost: U každého je jinak „silná"

Adámek v podobné situaci není sám a není ani rozmazlený, jak se snažila naznačit jeho babička. Adam prochází zcela obvyklým fyziologickým obdobím v sociálním a duševním vývoji dítěte, tzv. separační úzkostí, která bývá u jednotlivých dětí různě silná.
Síla, s jakou se někdy separační úzkost dostaví, mnohdy překvapí i zkušené rodiče. Zatímco například u staršího potomka nebylo toto období takřka patrné, mladší je učebnicovým příkladem.

Celé znění článku čtěte na: https://www.maminka.cz/clanek/jak-si-poradit-se-separacni-uzkosti.

> další zprávy z médií