Dětství je nejdůležitější fáze vývoje. Proč si z něj ale nikdo nic nepamatuje?

První vzpomínky na dětství se ve formě střípků a záblesků odehrávají někde mezi čtvrtým až šestým rokem života. Jde o velmi individuální záležitost a zatímco někdo si pamatuje na věci, které se mu stali ještě jako batoleti, jiní si nevybaví ani své první kroky do školy. Není překvapením, že člověk ty nejstarší věci postupně zapomíná, na dětství si ale nepamatuje nikdo z nás, a to ani ve chvíli, kdy od něj nemá zase až tak daleko. Otázkou zůstává proč, a odpověď na ni se pokoušeli najít vědci z celého světa.

Ostatně už i světové uznávaný psychoterapeut Sigmund Freud přišel s frází infantilní amnézie, když se snažil přijít na to, co se děje v mysli malých dětí a zjistit, proč si z formativních let, kdy zažíváme mnoho poprvé, tak si většinu z toho nepamatujeme. Existuje ale i teorie, která říká, že jako malé děti jsme nemluvili. A právě jazyk má zajistit strukturu pro organizaci vzpomínek.

Pravdou je, že neexistuje žádná přesná a definitivní odpověď, proč tomu tak je, četné studie ale ukazují, že doba uchování vzpomínek se liší od osoby k osobě i země původu. Právě kulturní rozdíly můžou odhalit tajemství. Vědci studovali 256 lidí z USA a Číny. Ukázalo se, že lidé z Ameriky mají vzpomínky, které jsou propracovanější a více osobní, zatímco v Číně mají lidi vzpomínky stručnější a věcnější. Průměrně si lidé z USA pamatovali vzpomínky o půl roku dříve.

Celý článek je k dispozici na odkaze: https://web.archive.org/web/20180201120916/https://veda-a-technika.eurozpravy.cz/veda/208220-detstvi-je-nejdulezitejsi-faze-vyvoje-proc-si-z-nej-ale-nikdo-nic-nepamatuje/.

> další zprávy z médií