Dětský psycholog: Známky teď nejsou nejdůležitější
V podzimní a zimní vlně snáší podle psychologů dospělí lidé pandemii hůř než na jaře. Je to stejné i u dětí?
Naprosto. Děti se hroutí, mají deprese, jsou úzkostné. Některým dětem, které ke mně chodí dlouho, je nyní nejhůř, jak kdy bylo.
Proč?
Aktuálně kvůli obrovskému strachu z vysvědčení. Rodiče i školy to často berou příliš vážně, bohužel. Přitom tento nestandardní distanční způsob výuky děti málo motivuje a někdy v nich vyvolává pocit opuštěnosti, nevýkonnosti, apatie. Pocity prázdnoty a úzkosti nyní zažívají jak dospívající, tak i menší děti. U obrazovky počítače se často nudí, nemají pocit odměny. Doporučoval bych rodičům i školám, aby známky nebrali příliš vážně. Současná situace se naprosto nedá srovnat s normálním studijním procesem. Dospělí by měli dětem poděkovat, že se to snaží zvládnout, a ne jim nadávat kvůli známkám.
Některé děti se i přesto do školy vracet nechtějí. Bojí se další změny a přísnějšího režimu.
To se obvykle týká těch dětí, které se v září vrátily do školy na krátkou dobu a pak byly nucené opět zůstat doma. Děti se bojí nejistoty, že se to zopakuje. Pro ně jsou ty změny hodně náročné.
Zhoršily se studijní výsledky i u školáků, kteří mívali dobré známky?
Některé děti nevidí v online úkolech velký smysl. Dostávají často horší známky, dokonce některé děti i propadají. Nejhorší je, že oni je poslali domů na online výuku s tím, že tyto známky se jim budou započítávat třeba i do přijímaček na střední školy. Ten stres je občas obrovský. Ukážou až nejbližší léta, jak to děti ovlivnilo. Situace může mít vliv na vývoj dětí. Ti, co rozhodují o distanční výuce, by měli vážně poslouchat dětské psychology.
Jak se distanční výuka podepsala na kamarádských vztazích mezi spolužáky?
To se ještě ukáže. Ale obávám se, že špatně. Mám klienty mezi prvňáky. V září se jejich vztahy se spolužáky nestačily rozvinout. A nyní opět začínají. I děti, které se znají dlouho, poznamenala několikaměsíční přestávka. Děti nejsou s ostatními často v kontaktu. Mám klienta, šikanovaného chlapce. V září se z toho dostal. Bohužel v době online výuky zase ztratil sebevědomí a sociální sebevědomí. Nechce se do školy vrátit, protože se bojí, že bude opět šikanován a bude si muset znovu vybudovat pozici ve třídě. To by si měli uvědomit školy i rodiče, že děti vedle svého studijního výkonu musí pracovat i psychicky. Jejich výkon by se proto měl nyní brát s rezervou a velkým oceněním.
Je pro děti přínosné vrátit se do školy i za cenu, že se budou potit v rouškách a budou muset dodržovat různá omezení?
Rozhodně, i když se tomu některé brání. Je to pro jejich zdravý vývoj, identitu a rozvoj vztahů velmi důležité, a řekl bych dokonce nenahraditelné. My nevíme, kde je ta hranice, kdy děti na toto všechno rezignují. Když dítě dáte do nějakého prostředí a ono si tam vytvoří vztahy a vy ho potom nepředvídatelně vyjmete, pak vrátíte a zase vyjmete, tak ve chvíli, kdy to uděláte několikrát, ztratí dítě motivaci do toho prostředí patřit, začlenit se.
