Tvůrci chodících lidí: Snažili jsme se každému zprostředkovat pocit, že patří mezi postižené

Ten spot zná dnes asi každý, kdo v Česku sleduje televizi. Je součástí kampaně s názvem chodicilide.cz, kterou počátkem loňského prosince spustila Nadace Sirius.

Zpočátku vypadá televizní spot obyčejně: „Jmenuju se Tomáš, teď jsme v metru a já jedu do práce,“ říká blonďatý čtyřicátník v hnědém sáčku. Pozornější divák ale možná zbystří při jeho dalších slovech: „Narodil jsem se s poruchou lítání. Nemám pocit, že bych se lišil od ostatních. A žiju docela normální život.“ Pokud ještě do této chvíle někomu vše připadalo standardní, tak se při další sekvenci zarazí určitě. Zatímco Tomáš civilně mluví o tom, že v práci je to „někdy dobrý, někdy blbý“, vzduchem za ním zničehonic proletí postava.

Divákům začíná být pomalu jasné, že tu jde o nějaké nedorozumění mezi chodícími a létajícími. „Ti zdraví, létající, lidi se nám samozřejmě snaží pomoct, ale většinou ani pořádně neví jak,“ vysvětluje Tomáš. „Přál bych si, aby se pohled na lidi s postižením změnil, aby…“ Jak si změnu představuje, už nám Tomáš ale nedořekne. Vzduchem totiž připlachtí další ze zdravých – létajících lidí, popadne ho a odnese i přes jeho protesty na druhou stranu ulice. „Co děláš? Takhle mi nepomůžeš,“ volá Tomáš ze vzduchu. „O takovouhle pomoc nestojíme! Jsme normální lidi…,“ slyšíme ho ještě křičet.

↑ nahoru

Pohled do zákulisí natáčení televizního spotu chodicilide.cz

Nekomentovaná videoreportáž s názvem „Na place“ přináší zajímavý pohled do zákulisí přípravy hlavního televizního spotu a momentky z boje s gravitací.

Nelétám, ale na mozek to nemá vliv

Chodící versus létající je provokativní nadsázka. Každý divák se samozřejmě automaticky ztotožní s tím chodícím, a než se naděje, patří najednou mezi hendikepované. A přesně o to jde. „Snažili jsme se každému zprostředkovat pocit, že patří mezi postižené,“ říká jeden ze spoluautorů kampaně, režisér Martin Přikryl.

„V televizi jsem takové video nečekal,“ svěřil se jeden z diváků na profilu kampaně na sociální síti Facebook, a pokračuje: „Má dobrou myšlenku.“ Jiní byli rezervovanější: „Ten klip není špatný. Bohužel ho nikdo v mém okolí nepochopil,“ napsala divačka, a vysvětluje: „Já pochopila, jak to je s tím lítáním až teď, po přečtení popisku… Škoda.“ Zmiňovaný „popisek“ neboli hlavní vysvětlující myšlenku celé kampaně najdete na oficiálním webu www.chodicilide.cz.   

První znatelný pokus o sociální marketing

Kromě zmíněného televizního spotu, billboardů, rámečků v metru a obrazovek v obchodních centrech se stejným námětem, jsou zásadní součástí kampaně také krátká instruktážní videa, která rovněž najdete na webu www.chodicilide.cz. Zaznamenávají a shrnují autentické situace ze života lidí se zdravotním postižením, které natočili studenti spolupracující při přípravě kampaně s pomocí profesionálního štábu dokumentaristů. „Instruktážní videa nabízí veřejnosti návod, jak postupovat při setkání s lidmi s postižením,“ říká koordinátorka kampaně z Nadace Sirius Jana Muhič Vobořilová.

Na stránkách chodicilide.cz je mimo jiné ke zhlédnutí i filmový dokument režisérky Lindy Jablonské s názvem Jsme úplně normální, který ukazuje názory dětí a mladých lidí s tělesným, zrakovým a sluchovým postižením zaznamenané během workshopů, jejichž cílem bylo poznat konkrétní témata, s nimiž se v životě potýkají, a jejich vlastní přání, jak by chtěli být vnímáni svým okolím.

Fanouškovská stránka obsahuje navíc kvíz, v němž si každý může sám vyzkoušet, jak by se právě on zachoval, a také se může zapojit do diskuse a přidat svůj názor. „Tyto odezvy jsou pro nás velmi cenné,“ říká koordinátorka kampaně Jana Muhič Vobořilová. Jeden z novinářů kampaň zhodnotil slovy: „Patří k prvním znatelným pokusům o sociální marketing v českém prostoru.“ Na celkové vyhodnocení kampaně si ale budeme muset ještě chvíli počkat.

↑ nahoru

↑ nahoru

„Je dobře, že bojujete proti neznalosti“

„Ze setkání s nevidomými pro mě vyplynul zásadní dojem,“ svěřuje se další spolutvůrce kampaně Vojtěch Mašek se svými zážitky z workshopů. „Nechtějí lítost, nechtějí falešné ohledy. Jednou z největších bariér je pro ně postoj okolí, buď přehnaně opatrný, nebo naopak netečný.“ Podle Maška se lidé bojí pomáhat, aby „nezažili nějaký trapas“. Jiní „nadělají víc škody než užitku, když nutí svou pomoc, nevidomého neobratně chytají a tlačí ho po cestě, kterou důvěrně zná, snad kvůli dobrému pocitu, že udělali milosrdný skutek,“ vysvětluje. A právě v této nepatřičnosti a neobratnosti viděli tvůrci chodících a létajících lidí „potenciál vytvořit něco, co si trochu dělá legraci z nás vidoucích, slyšících a nevozíčkářů a z toho, jak jsme neschopní úplně jednoduše pomoct nebo třeba jenom normálně konverzovat,“ popisuje Vojtěch Mašek.

Jak se to zatím daří, mohou již dnes napovědět ohlasy diváků a čtenářů. Nejživěji třeba na facebooku. Reakce si můžeme rozdělit do tří hlavních skupin: Největší skupinou jsou ti „létající lidé“ (tedy zástupci „zdravé“ většiny), kteří si kampaň pochvalují, jsou rádi za poučení, navíc ve formě, která je očividně i pobavila. Druhou skupinou jsou „chodící lidé“ neboli „chodiči“ (tedy lidé se zdravotním hendikepem), kteří jsou s kampaní a použitou metaforou v ní spokojeni, ztotožnili se s ní, pobavila je a ocenili v ní vyváženou kombinaci nadsázky a humoru s poučením. Kampaň v sobě pro tyto „chodiče“ má, zdá se, navíc ještě emancipační rozměr. A konečně třetí skupinou jsou „létající lidé“ - kritici, kterým se kampaň jeví jako málo srozumitelná, nebo dokonce zbytečná. Někteří z nich hned sami navrhují, na co jiného by raději směřovali vynaložené finance ve spojitosti s lidmi se zdravotním postižením.

Z reakcí tedy jasně vidíme, že je dobře, že se o tématu komunikace s lidmi se zdravotním hendikepem živě diskutuje a kampaň nechá málokoho netečným.

„Vaše kampaň mě nejen poučila, ale i pobavila,“ zní jeden z příspěvků na stránce facebook. Další reagující již odkrývá podrobněji, jak na ni spot zapůsobil: „Když jsem spot o létání viděla v televizi poprvé, vzbudil ve mně různé pocity. Připadalo mi to jako výsměch lidem s postižením. Po tom, co jsem však ve Snídani s Novou viděla povídání s Lubomírem a Janou, dívám se na spot jinak,“ píše. „Pokud je tedy cílem vyvolat v lidech emoce a navnadit je, aby se podívali na stránky chodicilide.cz a chtěli se o projektu dozvědět více, tak věřím, že toto se daří.“ Svou reakci přidal také člověk, který život lidí se zdravotním postižením dobře zná. „Myslím, že to peníze „vyhozené“ za reklamu opravdu nejsou. Sám mám kamaráda na vozíku a vím, že neznalost lidí mu občas spíše škodí, než pomáhá,“ svěřil se a pokračoval: „Myslím, že je jedině dobře, že se to dostane do povědomí.“ Mezi převažujícími pozitivními ohlasy na kampaň lidé také často pochvalují, že vedle humoru přináší i jasná fakta: „Spousta lidí neví, jak pomoct a jak se zachovat v určitých situacích. Díky tomuhle projektu bude mnoho z nás zase o pár užitečných a důležitých informací bohatší.“

„Všechny komentáře, které pečlivě zaznamenáváme, a to pozitivní i negativní, nám přinášejí inspiraci,“ říká koordinátorka projektu z Nadace Sirius Jana Muhič Vobořilová, a dodává: „Vyhodnocení kampaně bude důležitou součástí projektu.“

A kdo si myslel, že se s chodícími a létajícími lidmi setkáváme naposledy, může se mýlit. Již teď se totiž, vzhledem k pozitivnímu vývoji celého projektu, připravují další navazující aktivity. Takže se jistě máme na co těšit.

Zaujalo Vás Téma měsíce a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.