Vliv těžkého postižení dítěte na vztahy v rodině

Přivést na svět nový život znamená pro rodiče vždy jednu z nejradostnějších událostí jejich života. Je to další „kapitola", nový smysl života. Dva lidé už netvoří jen pár, ale vzniká rodina. Dítě rozšiřuje citový vztah novopečených rodičů, rodiče přijímají zodpovědnost za nový život. Tato událost, ve větší či menší míře, u každého jedince pozměňuje vztahy k partnerovi, chování a postoje vůči rodině i sobě samému. Ne vždy jsou ovšem tyto „začátky" nové rodiny radostné. Přijde zpráva o tom, že dítě je postižené, a dosavadní život se od základů změní. V diplomové práci se proto budeme zabývat otázkou, jaký vliv mělo postižení dítěte na vztahy v rodině, jakým způsobem se rodiče dokázali vyrovnat s narozením a péčí o tělesně postižené dítě a jaké přístupy zvolili jednotliví členové rodiny k postiženému jedinci. Téma diplomové práce je zaměřeno na jedince s těžkým postižením a jeho rodinu, sourozence a vzájemné vztahy mezi nimi. V průběhu mé dosavadní pedagogické praxe na ZŠ a MŠ při lázních ve Velkých Losinách jsem měla a mám možnost sledovat a porovnávat jednotlivé příběhy či případy rodičů, kteří se od narození starají o své tělesně postižené dítě. Faktem je, že jsou to většinou matky, které doprovázejí dítě při léčebném pobytu, ovšem mě zajímala rodina jako celek. Zde se často ukazují právě výborně „sehrané" rodiny, kdy se během pobytu s dítětem vystřídá otec s matkou, popř. s babičkou dítěte. Výjimkou však nejsou ani případy, kdy matka zůstává po celou dobu pobytu s dítětem sama. Lze také velmi dobře sledovat rozdílné přístupy členů rodiny k postiženému dítěti. Zprvu jsou to tedy rodiče, kterým nezbývá, než se s narozením tělesně postiženého dítěte smířit. Prochází jednotlivými fázemi (šoku, popření, atd.), někteří se nedokážou s touto náročnou situací smířit po celý život. Pro samotného tělesně postiženého je to ovšem také velice náročná situace.