Mé dítě má ADHD, co dál? Návodná příručka pro rodiče dětí s ADHD

Každý si určitě už všimnul zbrklého kluka, kterému vše padá z ruky, do každého vrazí, každého přerušuje, ale výzvy a napomenutí nevnímá. Je nešikovný, do všeho je „hrr", ale u ničeho nevydrží, každou hru pokazí. Na všechno vyleze, odevšad spadne. Máma pro něj přijde do školky, on se k ní vrhne, zakopne o rozvázanou tkaničku, umaže jí sukni a přitom roztrhne výkres, který pro ni nakreslil. Paní učitelka vzdychne, ostatní rodiče kroutí hlavou, děti se smějí. Maminka se stydí, že ho nezvládá. Děti se oblékají, kluk mezi nimi skáče, pošťuchuje. Ostatní odchází, on je stále nepřevlečený, válí se po zemi, nemůže najít boty, leze pod skříňku, roztrhne si tričko a odře si svou beztak již jizvami pokrytou hlavu. Máma křičí, na pokraji pláče, slibuje nářez, nebo že to řekne tátovi. Nakonec ho ale obleče, ačkoliv on to už dávno umí sám. Odcházejí, oba nešťastní a naštvaní. Kluk řekne: „Ty mě nemáš ráda", ale než mamka stačí odpovědět, už se cáká v blátě ... A když kluk večer po dlouhém boji usne, všichni si oddychnou. Ale jenom na chvilku - zítra nás to čeká znovu!