Hypernatremická dehydratace u novorozenců: patologie, nebo fyziologie?

Autor retrospektivně hodnotí soubor 111 novorozenců (z toho 107 zcela zdravých), u nichž byla zjištěna hypernatrémie v podobě hypernatremické dehydratace. Výskyt (2,3 %) dominoval mezi 2.–4. dnem života, tedy v době dosud nedostatečně rozvinuté laktace matky. Klinicky byly v popředí ikterus a úbytek hmotnosti (často větší než 10 %), zřetelné klinické projevy dehydratace byly evidovány jen u 1/5 dětí, laboratorně byly přítomny známky kontrakce vnitřního prostředí. Stav všech dětí se upravil po dodávce tekutin převážně formou kojení, které při dimisi zůstalo zachováno u 97 % dětí. Z analýzy autor vyvozuje, že hypernatremická dehydratace je u zdravých novorozenců mezi 2.–4. dnem života relativně častá a její příčinou je nedostatečná dodávka tekutin při insuficientní laktaci, přičemž její skutečný výskyt bude jistě vyšší, než je diagnostikován. Po konfrontaci výsledků s literárními údaji autor uzavírá, že forma hypernatremické dehydratace u novorozenců má charakter dynamického tranzitorního stavu na hranici fyziologie a patologie, který se při včasném rozpoznání a vhodném postupu rychle upraví ad integrum, při otálení však může vyústit v patologický stav, často závažný. V diskuzi je upozorněno na některé zvláštnosti patogeneze vzniku hypernatremické dehydratace, kdy novorozenec reaguje až při výraznějším deficitu vody, a to kromě zapojení regulačních mechanizmů homeostázy také změnou potravního chování. V závěru je shrnut význam rozpoznání tohoto stavu, které může přispět k lepší podpoře fyziologických adaptačních mechanizmů při rozvoji laktace, k omezení nadbytečných vyšetřovacích aktivit, zejména však pomůže eliminovat situace označované jako tragédie z kojení.